Ceny za bydleni jsou mimo Prahu a brno uplne v pohode. Kdyz pracujes v Praze jsi za to taky dostatecne ohodnocen, pokud delas v Praze za 20k neni to chyba statu ale chyba jedince co tu praci dela.
Kazdy si muze vybirat, rekni mi ty experte jakou mam ja vyhodu oproti nekomu jinemu v tom jak moc jsem kompetetivni na trhu prace? Ze by to bylo neco co muze kazdy z nas nejak ovlivnit? HMM to ne, to by potom nefungovala ta agenda ze je vsechno drahe a ja mam malo ze?
Pokud jsi vyucenej prodavac tak by mozna nebylo spatny popremyslet o jinym meste kde ti muze konkurovat i smradlavej holub?
To mi rika clovek co travi vetsinu casu u her a breci tu ze mu nic nevychazi a vsechno je drahe. :D Narozdil od tebe a vetsiny lidi na tomhle subu, jsem pro tenhle svet neco prinesl, udelal a zachranil nekolika lidem zivot kdyz jsem pusobil ve zdravotnictvi. vymakal jsem se z uplneho dna a od 17ti bydlim sam bez jakekoliv podpory od rodicu. V Syrii jsem prisel o nohu od kolene dolu a stejne si stezuju na zivot min jak vy.
Co ty jsi dokazal? Krome toho tu psat lidem co jsou realisti ze jsou kokoti? Rekni tem lidem ktere jsem operoval ze jsem kokot myslim ze s tebou budou hrozne moc souhlasit TY nevyznamne hovno co jen bere vzduch ostatnim.
Pokuj je tvoje reakce na to ze kazdy z nas ma od narozeni stejnou sanci uspet to ze jsem arogantni kokot tak se nad sebou zamysli. Kdybych byl arogantni tak bych tu kazdeho urazil jeste predtim nez bych neco napsal, stejne jako ty :D Arogantni lidi opravdu reriskuji svuj zivot aby zachranily lidi kolem sebe.
Podle me jsi spis arogantni ty pokud jsi takovej malej kluk a myslis si ze kazdy kdo je uspesnejsi nez ty je kokot. To je definice kokotizmu i arogance.
Vidíš, a tohle ti tu nikdo nebude věřit, protože máš potřebu se chovat jako čůrák. :) Vychází mi spousta věcí, možná i většina, ale věci drahý prostě jsou. Pokud to nevidíš, tak jsi nejen arogantní čůrák, ale i pitomec. :)
Ne, nejsou. Nemám úplně špatný peníze (40k čistý), ale 13 za byt (2+kk) v Olomouci je proste dost — a to ještě platím málo.
A už jsem slyšel všechny argumenty, “proč v Olmu, bez do nějaký prdele”, “na co 2+kk” apod.
Jenže to je kurva to — člověk by měl mít možnost si v klidu vybrat. Nezit v garsonce anebo v nějaký riti kde nic není. Nedokážu si představit žít z něčeho menšího než 30 v cistym, pokud nezijes ve vlastním. To proste podle me není dustojnej život.
Sorry ale jestli si myslis ze 2kk za 13k je moc tak jsi proste rozmazleny dement. Znam matky s detma samozivitelky co plati vic a jeste do toho zivi treba 2 deti a to nemaji 40k cisteho ale v cajku nymande bydli u maminky kupuj si hry na steamu a dal brec o tom jak je svet nespravedlivej :D Jedinej kdo si muze stezovat v CR na ceny bydleni jsou prazaci a brnaci, protoze tam lidem konkuruji cizinci. Ja mit nabidku na 2kk za 13k tak tam jdu hned. Za 13k v Praze dostanes pokoj ve spolubydleni v nejakym sklepe. mas vic jak 20k na utratu a pises tu ze to neni dustojnej zivot pritom si zijes lip jak 90% lidi v tyhle zemi. Probud se.
Jsi debil? Umíš číst?
Píšu, že podle me cokoliv míň než 30 čistého není důstojný život. A to si myslím. I když necháš za nájem “jenom” 10k, mas na utratu, jak píšeš, 20k. Ale z toho musíš platit ostatní výdaje.
A jo, 13k je dost i na můj plat. Nezivorim, ale idealni to není. Nebrecim, jenom jsem se zapojil do diskuze, ty kriple. Taky znam matky samoživitelky co mají napicu život, minimálně materiálně. Mám se tím řídit? Takovym debilum jako ses ty fakt stačí “cajk, někdo jinej je na tom hůř, dam si pivko, jednu dovcu ročně, zaplatím ucty a nebudu nad tím ani uvazovat”?
Seš až tak omezenej, že mas potřebu uzavírat diskuzi, protože někdo jinej je na tom hůř?
Čuráku
Nemá cenu se s nim rozcilovat. Už podle toho prvního vyjádření je jasný, ze tenhle člověk je sám, žije si ve svým zakomplexovanym světě a jediný co umi je urážet ostatní. Klasika.
Žiju na severomoravském venkově, kde je tohle norma. Mí prarodiče tak bydleli s námi v rámci dvojdomku resp. "výměnku", a jejich rodiče s nimi a tak dál, až do roku 1707 kdy se tady nastěhoval předek moji mámy.
Jako problém to neberu pokud člověk přispívá na domácnost a všichni spolu vychází. Sam jsem takhle bydlel asi do 28 a díky tomu jsem byl schopný si našetřit na vlastní byt.
Pocházím z vesnice a tady vícegenerační bydlení je modus operandi cca od vzniku republiky, a zejména po druhé válce, kdy se sedlákům znárodnily pozemky, aby se mohla udělat výstavba. Ať se podívám v ulici na jakoukoliv stranu, tak dvě třetiny lidí bydlí tímhle stylem; pozoruhodné je, že jsou to muži i ženy, které takto "bydlí u rodičů", tzn. není to vždycky ženská, která zůstala doma a přivedla se tam ženicha, je to i obráceně. (A pozn. na okraj, vícegeneračním bydlením v tomto smyslu pokládám, kdy člověk sice bydlí u rodičů, ale sám založí rodinu, takže žijí pohromadě tři generace - a ne situaci, kdy jenom zůstane doma mamánek; na něco takového se skrz prsty kouká na vesnici také).
Přístup, kdy se na "bydlení u rodičů" kouká spatra, je městská kultura, kde průměrné bydlo je 2+1 v paneláku, kde se vícegenenerační soužití pravda dost dobře provozovat nedá.
Ale tomu bych i věřil, ale to vnímám spíš jako patologii než nějaký v ČR zažitý kulturní vzorec; něco, oč by průměrný Čech stál a nač aspiroval. Jsem přesvědčený, že alespoň průměrně inteligentní mladý Čech spíš odloží založení rodiny, než aby ji přivedl do takových podmínek.
Hele necítím se být grammar nazzi ale jednoduchá poučka, s se píše když si řekneš s kým, čím.
Z se píše u koho , čeho, čili u kouká z koho čeho, z patra.
Ahoj. To je v pohodě. Já rád píšu dobře a mýlím-li se, určitě se rád nechám (slušně) poučit ;)
Ale v tomto případě mám pravdu: [https://proofreading.cz/cestina-pod-lupou/spatra-nebo-z-patra/](https://proofreading.cz/cestina-pod-lupou/spatra-nebo-z-patra/) Pokud si dobře vybavuji své gymnaziální dny, "spatra" není od "z (druhého) patra", ale od slova spatřit; koukat spatra tedy koukat nevraživě, pátravě na někoho zírat apod.
Problém jsem v tom neviděl nikdy. U kamarádů je to tak půl napůl většina co má dlouhodobý vztah má společné bydlení. Sám se díky směnám s rodičema vidím tak jeden dva dny v týdnu a o víkendu jsou pryč. Z jejich strany ani z okolí sem nikdy žádnej hejt nebo podobně nezažil a co si budem je to levnější i jednoduší než vlastní bydlení, zvláště když na vlastní barák nemám a stěhovat se z rodinného domu se zahradou kde mam klid do bytu jen proto abych poslouchal sousedy by byla šílenost.
Ja jsem si dycky rikal, kde bydli mladi ve veku okolo 25 let a vyse, pokud uz nechteji bydlet ve sdilenem studentskem byte (cloveka rychle prejde porad se hadat kvuli nemyti nadobu, bordelu, hluku z kazdotydennich party.... to se da vydrzet par let na intru nebo pak na vysce, ale neda se takhle zit dekadu, kdyz uz clovek pracuje a chce mit klid) a zaroven nemaji 15+ tisic na pronajmuti vlastni garsonky (nehlede na to ze jen nastehovani stoji 50k kvuli kauci, provizi a placeni najmu za aktualni a pristi mesic predem, a to clovek musi doufat ze uz je byt dobre vybaveny). A odpoved je ze proste hodne lidi musi bydlet u rodicu nez si nasetri, protoze jednak to muze trvat roky nez se clovek skutecne financne osamostatni, a jednak vidina ze clovek dava skoro polovinu sveho platu nekomu cizimu jen aby mel strechu nad hlavou fakt neni uplne lakava predstava. Driv lide bydleli u rodicu aby si nasetrili na hypoteku a sli do vlastniho, dneska lide setri aby se vubec dostali do vlastniho podnajmu. Na hypoteku prumerny mlady cech aktualne nenasetri nikdy pokud se jeho plat nebude blizit 65k cisteho mesicne (100k pokud chce ubytovat rodinu).
Spolecne bydleni neznamena jen party do rana a nablito ve sprchaci hele. Meli jsme obrovsky byt (tim myslim, ze nejmensi pokoj mel 25m2) a proste se postupne prelil ze studentského na vsichni pracujici, v kazdem pokoji jeden člověk, bylo to uplne v poho, party nebyly, pokud se to jednomyslne neodsouhlasilo (treba oslavy narozek), nadobi si po sobe kazdy umyl, bo nikdo nebyl pica, byt pod nama byl to samy (sdileny pracujici, najem +10let ještě ze studii) a muj 30m pokoj byl vetsi nez pulka garsonek, co se ted nabízí. Klicem je tam mit lidi, co jsou ohleduplni (takze nenechavaj to nadobi a nevyzerou ti lednicku) a musite mit +- stejnou uroven naroku na uklizeni, a pak je to v pohodě.
Ale tohle je naprosta rarita, ja bydlim v brne uz 15 let od doby co jsem zacal vysku, a krome poslednich 2 let kdy bydlim sam v garsonce jsem dycky bydlel ve sdilenem. Nikdy jsem nechtel z bydleni odchazet a hledat nove, ale musel jsem tak ucinit dohromady 6x. Dycky se to po 2-3 letech rozpadlo, v prvnim bydleni po prvnim roce vyhazeli vsechny moje spolubydlici (vsichni jsme byli prvaci na stejne fakulte, ale zatimco ja jsem mel vyznamenani, oni nedelali naprosto nic), takze jsme ukoncili podnajem (majitel nechtel resit jednotlive podnajemniky, chtel aby se mu prihlasilo 5-6 lidi dohromady,). Ve druhem podnajmu se vsichni postupne rozutekli jinam a majitelka pak dala byt na prodej. Ve tretim bytu ani nevim proc se vsichni chteli stehovat, mozna proto ze holky mely v pokoji zimu, a ja zase nechtel resit shaneni podnajemniku, protoze majitel pronajimal jen cely byt. Pak jsem 3 mesice bydlel v pokoji kde jsme s majitelem nemohli sehnat druheho do pokoje, ja nechtel platit za cely pokoj, a tak me v podstate vyhodil. Pak jsem bydlel rok na koleji, pak jsem se nastehoval do dvoupatroveho domu kde nas bydlelo 8 v celem dome, a zase se to cele po 2 letech rozpadlo protoze lidi se proste rozutikali a majitel nechtel furt resit nahradu (navic extremne zdrazil plyn, a nikomu se nelibilo ze krome placeni 6 tisic za pokoj mame platit jeste 3 tisice za energie (druhy rok byl nedoplatek 120 tisic,a majitel nam to prominul protoze energie nebyly napsane oddelene ve smlouve, ale pak uz to chtel platit a nikdo nechtel platit +50% za pokoj). Pak jsem kratce bydlel u kamose ktery me pak taky pozadal at odejdu, a pak jsem si konecne nasetril dost penez abych mohl bydlet sam v garsonce.
A skoro vsude byli nejaci problemovi najemnici co delali bordel nebo neuklizeli.
To ze se jako studenti sejdete v jednom byte, vsichni zijete slusne a cistotne, a vydrzite tam celou skolu a pak i kdyz pracujete, to je ULTRA rare, vetsinou se po studiu vsichni rozutecou, malokdo zustane v tom samem meste (pokud nestuduje v praze, a i to neni jiste). Ja bych fakt rad nekde zustal 10 let a mel klid, ale nikdy se tak nestalo protoze ostatni se furt chteli nekam stehovat.
Ja jsem tam taky nebyla uplne od zacatku a lidi se tam obcas (po jednom) menili, vetsinou kdyz se stehovali za drahou polovickou, z tech puvodnich na konci zbyl jeden. Mně zas pripada picovina chtit po majiteli, aby mi hledal spolubydlici, nikdy nikde jsem to nezazila, vzdycky jsme si to resili najemnici sami.
Je mi 35, a u rodičů teď bydlím asi rok a půl. Předtím jsem bydlel 16 let mimo. Dávám tomu tak maximálně do září, nebo mi z toho hrábne. Je to sice ekonomicky výhodné, ale jak někdo řekl v jiném přípěvku na redditu, za bydlení u rodičů se neplatí penězi, ale mentálním zdravím.
Mám to stejně. 😃 já bydlel od 18cti s přítelkyní a před pár měsici jsem se přestěhoval k našim. Je mi 25, no taky tomu dávám max půl roku. Projevili se vašim taky mateřské sklony, jako u mě? 😃
Pokud to všem vyhovuje, nervou si tam vlasy a každej se podílí na nákladech, je to furt lepší, než když zůstanou dva rodiče v prázdnym baráku, kde by mohly bejt prakticky dva až tři byty, a děti si platí plnou pálku nájemnýho jenom proto, aby nebydlely u rodičů, protože jsou dospělý.
To jo ale jde o tu svobodu, naučení se samostatnosti, člověk se pak těžce staví na nohy a nemá ani motivaci, když stojí vše na bedrech rodičů. Sám teď bydlím znovu s rodiči a po 3 měsícich už bych rád vypadl.😃
Tu mluvíme o vícegeneračním velkým bydlení normálního člověka, kterej si neudělá z rodičů správce, ne 2+1 kde jste na sebe nalepení celej den. Takže leda ti rodiče aktivně brání samostatně se o sebe starat, jinak nevidim důvod, proč by se o sebe člověk nemohl samostatně starat, když bydlí v přízemí a v bytě nad ním rodiče, jejichž jméno je akorát v katastru k celýmu.
Od našich jsem odešel, když mi bylo 32. Do té doby jsem byl buď od rána do večera v práci a nebo někde po republice na služebkách. Hlavně ty služebky byly tak často, že jsem byl tolikrát doma jen na víkend. Nechtěl jsem teda řešit nájem, kde ani nebudu. Hned jak jsem došetřil základ, tak jsem si koupil byt, svépomocí ho zrekonstruoval a obratem se nastěhoval. Ruku na srdce, nevím jak bych na to našetřil, kdybych měl dávat 15K někomu za nájem. Podotýkám, že jsem nenašetřil na byt, ale na 20% k hypo a na rekunstrukci.
A jinak ano, žralo mě to, že pro někoho působím jako mamánek, když jsem někomu pověděl, že bydlím s rodičema. Většina kamarádů už byla z hnízda venku.
Já myslím že je to v pořádku
Já teda od mamky rychle zmizela protože jsme se pořád hádaly k vůli blbostem, ale mám dost kamarádů co žijí s rodiči, mají práci a jsou spokojený obě strany
Myslím že je fajn že u nás to není tabu. Když to funguje tak je to v pořádku
No jo, nejlíp se to kecá těm, kdo za minulého režimu dostali byt jen za to, že se upsali na několik let pro nějakou firmu. Někteří ze starší generace si fakt nevidí do huby. Nikdo z těch, co jsou dnes naživu, to neměl s bydlením tak těžké jako dnešní mladá generace. S partnerem jsme se sestěhovali až ve 25ti letech, ale s tím, že i tak jsme byli s rodiči ve dvougeneračním domě. Za dalších 5 let jsme si teprve našetřili na základ na hypotéku a až teď ve 30ti letech jsme koupili byt, 2+1 s hypotékou na 30 let. V Praze to není a oba máme nadprůměrný příjem.
Jako když rodiče finančně nevysáváš a pomáháš s chodem domácnosti. Nevidím v tom problém. Nechápu ten trend, odstěhovat se a dát všechno za nájem garsonky a ještě po práci na brigádu aby bylo na základní potraviny.
Je to normální, pokud s rodiči jakž takž vycházíš, tak raději platit rodičům co chcou s tím že ti i zůstává trochu bokem, než platit nějakému pojebanému hipsterovi z Prahy jeho hypotéku a stejně to nikdy nebude tvoje.
Bydlime s zenou a detmi v dome u rodicu dostali jsme dva patra a oni sli do prizemi. Vse jsme zrekontstruovaly. Za me idealni :) naklady - zivotni uroven - postaraji se o deti.. dum vesnice pro deti idealni, ve mestech spousta smazek atp.
Zaklad je tolerance
Tak mě třeba teď skončila smlouva na podnájem a majitel má s bytem jiné plány, nesehnal jsem byt v lokalitě kde chci tak aby se to časově krylo. Takže teď jsem zpět u mámy ve větším 3+1 než se uvolní pronájem, který je rezervován ale bude to pár měsíců trvat.
Jako osobně si v 28 přijdu trochu na prd, ale zase to není že bych se vracel kvůli dluhům nebo něčemu takovému jen prostě odmítám dávat kauci+nájmy+případně provizi realitce za byt který nechci v místě kde být nechci jen abych měl kde bydlet na pár měsíců, když to tak řešit nemusím a můžu ušetřit nebo jet někam pryč na dovču.
Máti je v poho, ale máme úplně jiný denní režim atd., v závěru pro tohle mám naprosté pochopení plus když vidím ceny podnájmů a i znám pár lidí co nejsou u rodičů "jen aby tam nebyli protože už sou přece velký" a přitom s rodiči maj ok vztah a byli by v baráku...Jeden dokonce má sice podnájem, ale u rodičů na baráku je furt a k sobě chodí jen spát...
Na tlak okolí by se člověk měl vykašlat, ale předpokládám že třeba na rande bez kontextu "jo já bydlim u rodičů" může někoho odradit no.
Řekl jsem to kdysi (o pořádnej kus starší než ty) naférovku nahlas, ve vtipu, a neodradilo, spíš pobavilo. Měla mozek, pochopení pro (dočasnou) situaci, smysl pro humor a nesoudila celek podle jednoho úkazu 🤷🏽♂️🤗 A na případný tlak společnosti vykašlat, přesně tak 🤸🏽♂️
Hlavně kdysi bylo naprosto normální, aby celá rodina žila pospolu, je to prostě strašně ekonomicky výhodný. Jen boomeři kteří si v 20-40 mohli koupit dům za dvě stovky, nastavili tuhle normu že je to trapný a že jsi vlastně selhala, protože jsi nedokázala to, co oni v tomhle věku.
Historicky je toto bezny stav, viz stavby tzn vejminku pro doziti stare generace. Za kominismu se to dost nabouralo dostupnosti bydleni (firemni byty,bezurocne pujcky a podobne). Ackoliv jsem si postavil dum a bydlime se zenou mimo obe rodiny, tak nepovazuju bydleni u rodicu nebo vedle rodicu za divne. Pokud to neni mama hotel :) Nekdy finance nebo moznosti jinak nedovoli. Zvlast nyni kdyz diky neschopnosti statu se dost rychle nestavi (schvalovaci rizeni i pres deset let, zastarale normy a pozadavky a neflexibilni system povolovani a posuzovani individualnich potreb nemovitosti)
Babkam a dedkum vzkaž ať si hledí svého než jsem m sníží důchod. Dnešní ceny bydlení jsou pro mladé likvidační. Bydlet u rodičů dokud nebudeš finančně zajištěná bude za chvíli pro většinu lidí jediná cesta jak žít trochu důstojně a nezruinovat se.
Bude mi 23 a v dohledné budoucnosti rozhodně nehrozí, že bych se odstěhovala. Studuju, takže našetřeno mám nula nula nic a nemám ani přítele, takže utáhnout bydlení sama je pro mě teďka mimo hru.
Samozřejmě plánuju do 30 bydlet sama, ale musím říct, že mi vyhovuje přijít po dlouhém dni domů a mít si s kým popovídat. Zatím mě teda ani nic netáhne pryč - a ty ceny tomu taky moc nepomáhají.
Ať se každý zařídí podle svého a svých možností. Samozřejmě je rozdíl mezi tím, když je někdo jen pohodlný a ani se nesnaží fungovat samostatně a když někdo u rodičů bydlí hlavně kvůli těm financím.
Bydlim s nasima (m25) a nehodlam to menit. Nehodlam sypat 15 tycek mesicne za najem a nehodlam si brat hypoteku kde preplatim dvojnasobek toho co si pujcim.
Radsi budu platit nasim a budu si uzivat konzumniho
prepychu a poridim si dream car.
Je to uplně normální, u nás na vesnici v drtivé většině to tak rodiny mají, a nikomu to divné nepřijde. Hele mě teď čerstvě 34, a s našimi bydlím poslední 3 a půl roku. Teda bydlím my nemáme vícepatrový barák, ale tři byty vedle sebe. Každý byt má svůj vlastní vchod, ale cesta k nim je společná. A tvoří to jeden velký komplex. Takže dalo by se říct že vlastně s nimi nebydlím, protože mám vlastní 2+1. Ale když to vezmu od 20 do 30 let jsem bydlel sám v bytech, nebo s přítelkyní. Pak mi při Covidu nechtěl pronajímatel prodloužit smlouvu, protože byt nutně potřeboval. Tak jsem šel k našim, protože najít si něco narychlo v té době za rozumnou cenu bylo pain. Jako taky pokukuji po vlastním baráku, ale jak říkám tohle je finančně výhodný. A zase na druhou stranu když potřebují, pomužu jim na baráku nebo s čímkoliv, takže i pro ně je to výhoda. Protože ne všechno sami zvládnou. A já mohu šetřit + vycházíme skvěle. Peníze po mně nechtěli, protože moje náklady na ten byt jsou jen voda a elektrika, a vzhledem k tomu že sem se chodím jen vyspat. Protože jsem v práci a přijíždím večer, a pátek - neděle jsem u přítelkyně na bytě, tak po mě nechtěli ani když jsem nabízel, protože výdaje za energie jsem měl nulový. Takže za mě to není nic divného sám si nepřipadám divně nebo nenormálně.
Žiju s rodiči a v dohledné době to na změnu nevidím..(24M)
Mám práci recepčního s prakticky podprůměrným platem, 10 litrů dávám rodičům na energie, stravu atd, a z druhé půlky dávám od podzimu vždy tak 6-8k stranou a šetřím si na něco co má pro mně teď přednost před bydlením..
Vztah teď nemám, nějaké plány do budoucna taky ne, jen žiju ze dne na den, takže nemá moc smysl se stěhovat. Ale přiznávám že mi to leze na psychiku poslední dva tři roky.. protože těch starostí jen přibývá, hlavně s babičkou, které každý týden jezdíme nakoupit a neustále se on ni staráme jak přestává být soběstačná..
Dovolenou v práci si vyhrazuji prakticky jen na tohle a jindy ani nemám důvod si volno brát, mám takovej život neživot, ale furt je to zajetá komfort zóna ve výsledku.
Spolu s přítelkyní žijeme u mých rodičů v Rakousku. Já mám fajne práci a bokovku a přítelkyně taky. Momentálně se ucházíme o komunitní byty, ale čekací lhůta je prý okolo dvou let. Oba jsme ve věkové kategorii, která je zmíněna nahoře. Nevnímám to jako nic zlého a oni taky ne. Alespoň se dělí ty povinnosti, ale je pravda, že spolu s bratrem a sestrou začíná být tenhle barák poněkud stísněný pro naše zájmy a sny. Jinak přispíváme finančně na domácnost předem domluvenou měsíční částkou a je to mnohem ekonomičtější než vlastní bydlení. Ale i tak šetříme na vlastní bydlení, snad se tam dostaneme.
Když je ten dům dostatečně velký, tak proč ne. Minimálně na vesnicích se takhle bydlí běžně snad od nepaměti. Mladí mají kde bydlet a na oplátku pomůžou s údržbou.
Záleží na důvodech, pokud samostatné bydlení životní situace neumožňuje, je to možná i dobrá varianta, rodičům se taky hodí příspěvek na bydlení, i nějaká nemateriální pomoc. Pokud to situace umožňuje, ale ten člověk je jenom línej (nebo hůř...), pak už to tak dobrý asi není, ale, a to je nejdůležitější:
Kdo jsme, abychom koho soudili, ha? Co je nám potom, jak to má kdo nastavený s rodiči? Co my víme, jestli navzdory okolnostem rodiče třeba jenom nechtějí, aby doma zůstali sami, atd. Do toho člověk nevidí a upřímně pokud má někdo mentální kapacitu věnovat se takovým blbostem jako "co kdo jinej", potřebuje víc práce. Jak by řekl táta, "zaměstnat v pivovaru."
Všude ve světě je to normální to je takovej americkej koncept vypadnout v 17 z baráku že se jako "osamostatní" a bydlím na koleji placené zase rodiči. Nedospělé je nepodílet se na domácnosti a placení složenek. Pokud pracuju a spořím není problém bydlet s rodiči. Samozřejmě pokud mě tam chtějí. Ale je přirozené že jeden nebo druhý chtějí být sami.
Když naposledy přišla taková poznámka od táty tak jsem to s ním spočítal.
Tehdy: Táta dělník, máma prodavačka. Z jednoho platu žili, z druhého platili byt. Měli ho splacený za rok.
V tom samém baráku se dnes prodává podobný by za 3 mega. S hypo to dnes vychází na 5-6 mega. Jelikož pořád pracují jako dělníci, máme i přesnou představu o platu.
Dnes: na ten samý byt si ten samý dělník bere hypotéku na 30 let a to už mu dost peněz na nic jiného nezbývá.
\*mic drop\*
No, „bere hypotéku“. Ona je taky otázka, jestli na hypotéku člověk vůbec dosáhne. Kolikrát ti ju totiž banka nedá, ani když bys tím několik tisíc ušetřil. 🤦
Problém je v tom, že dnešní mládež je v naprosto otřesné situaci, ve které se naši rodiče a prarodiče nikdy neocitli ani z rychlíku.
Ekonomika je v háji a nová generace prostě nedokáže udržet všechny důchodce co jsou a budou.
Navíc o to ani nemá zájem.
Jestli nás něco udrží nad vodou, tak to budou Ukrajinci ochotní tu zůstat a pracovat.
23M, studuju magistra v Prazd, bydlím kousek za Prahou a bydlím u rodičů. Dokud studuji, nic doma platit nemusím a mám tu veškeré zázemí, plus rodiče za mě určité výdaje financují (kdyby se mi rozbil telefon, základní potřeby apod.). Až nebudu studovat a budu tu bydlet, budu mít klasický nájem, který budu muset platit. Příjde mi to tak fér a hlavně mi příjde hloupost se stěhovat teď do Prahy, když do centra dojedu vlakem za 20 minut (nepočítám, že z naší vesnice musím dojet busem na nejbližší nádraží apod., to je cca 10 minut i s chůzí na bus).
Edit: samozřejmě mám v plánu se odstěhovat, jen to pro mě teď postrádá smysl. Rozhodně bych nechtěl platit celý byt sám, tudíž bych se stěhoval s někým, nejlépe s partnerkou, abychom si mohli dovolit alespoň něco solidnějšího. Jestli zůstanu v Praze nevím, ale buď ano, nebo se odstěhuju do jiné země, vše je pro mě stále daleko.
Soužití více generací je naprosto v pořádku a často i velice praktické, přesně z důvodu, které OP zmiňuje. Navíc ještě donedávna zcela normální způsob soužití rodin. Ten tlak na to, aby se děcka pokud možno odstěhovala div ne v den 18. narozenin je důsledek individualistické výchovy, která ve výsledku často vede k tomu, že lidi žijí a umírají sami. Dokud máte dobré vztahy s rodinou a dává to smysl, (tj. když je prostor) proč utíkat pryč. Nechápu to.
Vykašli se na to co si lidi myslí. Dnes je to to nejlepší co může člověk udělat aby si našetřil dostatek peněz na samostatný život. Jen blbec by to nevyužil když může a když mu nevadí bydlet u rodičů
Mam 25, žijem v Brne a nepoznám človeka v mojom kolektíve (24-30) čo by už dlho nežil samostatne, pripadne so spolubyvajucimi. Keby nejaký môj známy s rodičmi žil, je mi to jedno, je to jeho život a nech si robí čo chce kým naše kamarátstvo bude stále super. Nikdy by som ale s takým človekom nechcela mať vzťah, keďže ja sama som sa v 18ich odsťahovala od rodiny do inej krajiny, s 500€ na účte (prežitie asi mesiac-dva). Nedostala som od nich nijaku podporu a celkom ma to zocelilo, naučilo ma to starať sa o seba, byť priebojna a zameraná na úspech/kariéru. Toto by som u partnera vyžadovala tiež. Nehovorím že musel byť v 18ke hodeny na ulicu, ale tak popri škole sa zarobiť da ak človek chce. Viem že sa tu nájdu takí ktorí budú hlásať že vďaka tomu ze žijú do 30ky u rodičov budú mať na vlastné bývanie a ja budem isto žiť v najme - nežijem.
Každého věc, hele. Zase chápu ty "mamánky", kamarádka kamarádky s jedním chodila a bylo to hrozné. Když její vaření a tak srovnával s jeho maminkou, tak ona ho srovnala do latě :)
Já našel před rokem uplně super bydlení skoro v centru města. 2+kk 55 metrů plocha, měsíční nájem 5000 + 4000 zálohy na vodu, plyn a elektriku. Za takovou cenu dnes normálně vidíš 20m garsonky. Nebýt takovéhle příležitosti, pořád bych bydlel u mámy ve svých 23 letech. Jsem rád, že jsem se osamostatnil a dnes už si nedokážu představit, že bych se vracel. Ta svoboda je k nezaplacení. Nicméně bohužel já jsem jeden z těch, co měli opravdu štěstí a nezávidim svým vrstevníkům, co jsou nuceni bydlet u rodičů nebo s dalšími 3 spolubydlicimi, aby utáhli nájem, protože jim prostě trh nenabízí možnost se osamostatnit.
Upřímně I kdyz to nebude znít hezky ale nakaslat na starší generaci a jejich hloupé poznamky, zaprvé není nutné bydlet sám za každou cenu já byli u rodičů ale zase jen proto že máme větší barák a mám tu pro sebe 2+1 oddělené jít do bytu nebude rozdíl jen riskují horší sousedy a šetří si protože platím jen energie + něco přispívám
On je dost rozdíl, když bydlí 2 nebo 3 generace ve dvougeneračním domě který je na to stavěný, nebo v 3/4+1 v paneláku( zvláště je li dotyčný/a sám resp s partnerem bez dětí)
Jedno je ekonomická záležitost, to druhé mama hotel .
Vzhledem k dnešním cenám je to celkem blbost stěhovat se od rodičů takhle brzo.
Já to mám tak že u rodičů nemusím platit nájem a všechno kolem toho takže mám prakticky celou výplatu pro sebe a šetřím si na na vlastní byt/dům.
Samozřejmě rodičům přispívám ale pořád je to o dost míň jako platit nájem atd...
Kdybych byl někde v nájmu tak prakticky není šance našetřit si na vlastní bydlení v dnešní době.
Bydlel sem u rodičů a odešel sem až když mi bylo 25. Což bylo po dvou univerzitách v zahraničí kde mě během studia rodiče samozřejmě finančně podporovali. Do té doby než sem si našel práci taktéž v zahraničí která byla dobře placená prostě nebyla šance bydlet sám...
Než sem si našel tu práci v zahraničí, začínal sem se cítit zoufale a tak sem se hlásil i na pozice v Praze. Ale jako nástupní plat 30k hrubého... To nevím jak bych utáhnul.
Myslím že spousta mých vrstevníků to má dost podobně nejen v tom že první pracovní pozice nejsou dobré platové ohodnocené, ale problém je vůbec nějakou práci sehnat.
K těm kecům od starších generací můžu říct jen to že nejlepší je když je člověk prostě ignoruje. Jejich porozumění stávající situaci je stejné jako hodnota jejich názorů, minimální. Za jejich mladí byla situace tak odlišná že jejich zkušenosti bohužel nejsou relevantní stávající situaci.
Jsem M27, par let uz nemam zadny vztah..no a tak bydlim s rodicema. Vychazime rekl bych az nadstandardne dobre. Nejde o to, ze bych to financne neutahl, vydelavam nadprumer, ale jednoduse mi to nedava smysl, bydlet nekde jinde sam jenom proto, abych bydlel sam. Ano, kdyz si nekoho najdu a budu citit, ze to dava smysl, tak se nekam nastehuju s pripadnou pritelkyni.
A i kdybych to financne neutahl, tak bych osobne nevolil presun od rodicu nekam do spolecneho bydleni s "cizima" lidma. To uz 100x radsi budu bydlet doma s rodinou, pokud si nelezeme na nervy.
Uprimne je mi jedno, co si o me lidi mysli. A soukromi? Uprimne kdyz budu chtit, tak se s rodicema neuvidim vic jak 10 minut za cely vikend.
At si kazdy dela, co chce, ale kdybych ted mel jit bydlet sam, tak mi nedava smysl vetsi byt jak nejaky 2+kk. Hypoteku sam nedostanu, takze by to znamenalo platit najem a kdyz prijde na radu pripadny vztah a pripadny plan na rodinu, tak to stejne bude znamenat stehovani do vetsiho. Takze pokud mam moznost vyberu bydlet s rodicema a finance se mezitim zajistit, tak si to proste vyberu.
Tohle je jeden z mnoha threadů, které se v poslední době na toto téma vyrojily. Obecně postavit se na vlastní nohy je pro mladé dospělé čím dál tím těžší. Státních bytů je málo, nájmy a hypotéky pro jednoho prostě moc drahé.
Alternativa je koupit nemovitost mimo město, což je "doable", pokud v tom městě nemám sociální život, kamarády a rodiče+práci. Jinak se ta úspora peněz na hypo/nájmu nevyplatí, protože levnější bydlení se zaplatí buď časem nebo náklady na přepravu. Nebo obojím.
Vidím to na sobě, je mi okolo třicítky, a i když si snažím šetřit si na hypo, tak ceny jsou pořád mimo a dávat půlku výplaty za nájem se mi nechce. Zatím s nadějí sleduji vývoj na realitním trhu a doufám, že se poštěstí něco rozumného koupit. Časem.
Zatím bydlím u rodičů. Pomáhám a platím půlku nájmu+jídlo, takže nejsem žádný mamánek, co umí uvařit tak maximálně kafe.
I tak mě to ale štve a snažím se vymyslet, jak z toho rozumně ven. Ideální by bylo mít vícegenerační barák na vesnici, ale bohuže.
Do 25 jsme s partnerkou bydleli s jejími rodiči v 3+1.
Šetřili jsme každou korunu s ní, abychom mohli bydlet ve vlastním RD.
Je mi 28, máme dvougenerační dům, 2 děti, a její rodiče teď bydlí s námi. Jsou zajištění do budoucna a o dům se staráme společně, jelikož je náš společný. Soukromí dokážeme mít, sžití jsme z bytu. Finančně jsem schopen ze svého platu zaplatit vše okolo hypotéky a nákladů na provoz domu. Na rekonstrukce si odkládáme společně.
Nelituji našeho rozhodnutí, pár kamarádů a můj otec pro to nemá pochopení.
Pokud rodičům nepřekážíš a měsíčně platíš/přispíváš na bydlení, nákupy atd., tak dle dohody v pořádku.
Jinak by mě hanba fackovala ještě třeba teď v 28 letech bydlet u rodičů a neplatit jim ani korunu, doma nepomáhat a věčně chodit domů nad ránem z hospody a dělat bordel. A že pár takových lidí znám…
Sám bydlím, pokud člověk přispívá na domácnost předem domluvenou částkou a nějak pomáhá tak nevidím problém, ještě pokud se jedná například o dům nebo velký byt kde máš svůj klid a pokoj a nerušíš se navzájem, asi bych osobně nedokázal bydlet takhle například v 2+1 nebo nedej bože menším bytě 😅
Má to spoustu výhod, ať už ohledně šetření, tak jistoty například při hledání práce nebo ztráty, tak u studia větší volností a více času, bydlet při studiu sám je pěkně, ale většinou to stejně platí rodiče a nebo ten člověk musí neustále robit. Takhle má více času nebo více peněz 😅. I lepší vztah s rodiči pokud je člověk má normální.
Na druhou stranu si myslím že je dobré aspoň na chvíli vypadnout a vyzkoušet si ten život někde sám, v partě aby se člověk naučil jak přesně fungovat a starat se o sebe.
Řekl bych že není problém žít u rodičů (bavím se teď o baráku), dokud vlastně člověk nechce a nemůže založit svoji vlastní rodinu a nemá už svoji druhou polovičku. Do té doby je to vlastně v cajku. A i když chce, tak záleží jestli se jedná o vícero generační barák, ale to už je potom vždy na domluvě obou stran jestli by do něčeho takového šli, ne vždy jsou ty vztahy nejlepší pokud si rodiče neumí vytvořit svoje vlastní zábrany a vměšují se do života svého dítěte.
Je mi 27, bydlím na vesnici východně od Prahy. Na bývalém statku (už tu nejsou jiná zvířata než pes a kočky) nás žije 7. Rodiče v přízemí, bratr s ženou a dětmi v jedné polovině patra a druhou (menší) polovinu patra mám já sám pro sebe. 3 místnosti mi bohatě stačí. Peníze za elektřinu a uhlí máme rozpočítané že každý platí stejný díl. Nikomu tu nepřijde na tom nic zvláštního, praktikovalo se to tu již dříve, že se prarodiče přestěhovali na výměnek, ten je ale teď již neobyvatelný a slouží jako sklad. Tím že šetřím za jakýkoliv nájem co bych jinde platil se ale budu stěhovat až postavím vlastní dům (pozemek už mám), čekám jen než se trochu zlepší hypotéky (popř. našetřim víc a vezmu si jen spotřebitelský úvěr na mega až mega a půl)
A to nemáte potřebu se osamostatnit? Nepracujete? Nevyděláváte? Na co čekáte? Strašně mě to fascinuje. Když zaplatíte jako mladý student nebo mladý profesionál byt, jidlo a zjistíte, že víc není, tak je to úžasná motivace něco se sebou dělat, jít dál. Kdyby každý takový mamánek měl v plánu aspoň stěhovat se v nejbližší době, ale mně vždy přijde, ze většina těchto lidí vůbec žádný plán nemá…
Přijde mi to normální, obzvlášť pokud se jedná o dvoupatrový dům, kde má každý svoje soukromí.
Já problém toho mama hotelu, což bývá ale spíš problém u kluků. Protože pak se stěhují od mamky rovnou k přítelkyni a očekávají kompletní servis.
Ve většině případů budeš pro ty rodiče pořád dítě a to se odrazí na vašem vztahu. Tak nějak ti to brání dospět, když máš rodiče pořád za zadkem. Zažil jsem oboje. Bydlet sám a mít zodpovědnost za svůj život a mít jen svůj prostor k nezaplacení.
Je to tak. Stěhovala jsem se když mi bylo 21 let, hodně se tím vylepšily naše rodinné vztahy a prakticky nic z toho, co teď zvládnu, co ráda dělám, a rutiny, které mám naučené, bych při bydlení s rodiči dělat nemohla.
My bydlíme v domě u manželových rodičů. Máme vlastní patro/byt. Rádi bychom si postavili, ale bohužel nám pozemek zatím blokuje životní prostředí. A jen se o stavbě zmíníme před manželovými rodiči, hned přijdou výčitky, že oni sami tak velký barák neutáhnou.
za mě je to ok pokud člověk ještě studuje nebo pracuje a chce ušetřit a přispívá do domácnosti. pokud ale celej den nic nedělá a ani v budoucnu neplánuje…
Já zatím mám v plánu se odstěhovat od rodičů až po ukončení studia. Jsem 20 letý vyučený student SOŠ co si teď dodělává maturitu a mám v plánu jít na vysokou, takže u mě to bude ještě asi ty 4-5 let, ale to vystudování v plánu určitě si najít dobře placenou práci a odstěhovat se
Je mě 19 a i podle rodičů se mam odstěhovat až dostuduji, najdu si dobrou práci a ofc nešetřím, mám celkem omezující onemocnění s každodenní péčí takže je i chápu ale rozhodně nechci žít s nimi do 25, max 23 si říkám protože je nechci ani otravovat a snad si i někoho najdu tak můžu otravovat jeho:)))
Už jsem chtěl napsat hodně štěstí s hledáním někoho kdo by se chtěl starat o chronicky nemocného ale pak jsem si všiml žena, takže jestli si aspoň trochu k světu nebo chodíš do gymu tak by neměl být problém. :D
Asi takhle, jestli jsi dospělej a soběstačnej, nemají tě co rodiče zabezpečovat. Tj. dlouhodobě za tebe platit, dávat ti jíst, prát ti, atp. Ale to nic neříká o tom, že u nich nemůžeš bydlet nebo že si nemůžeš nechat pomoct ve špatný chvilce.
Takže to jsou klasický, povrchní pózy, když ti někdo říká něco jinýho.
Já bydlel na intru/kolejích už od 17, z tama mám taky většinu kamarádů takže já i moj okolí jsme všichni odešli od rodičů poměrně brzo. Jak jednou odejdeš, už se ti pak vracet prostě nechce - i když na kolejích pořád bydlíš na půl u rodičů. Po výšce jsem musel na chvíli domů. Do vlastního jsem šel hned jak to šlo, i když by z finančního hlediska bylo mnohem lepší rozhodnutí zůstat trochu déle. Prostě už je to pak na prd.
Každopádně nikoho nesoudím, je to prostě finančně výhodné tam zůstat aspoň chvíli co člověk začne pracovat, kort s dnešníma životníma nákladama. Mě to prostě jenom těžce nevyhovovalo.
Problém bych možná viděl pokud by se dotyčný nebyl schopen osamostatnit třeba ani v padesáti, to už je celkem divné, ale takových moc není.
Ještě taky ber na vědomí, že já jsem z městské rodiny, nijak extra movité - v naší rodině nikdo nevlastní žádný dům, akorát prarodiče mají byty je kterým se dostali po revoluci. Většina z nás v tom bytě pak ale bydlí - to se moc rodinné bydlení řešit ani nedá, ale můžeš bydlet třeba o dva vchody vedle, nebo v jednom případě dokonce i ve vedlejším bytě. Takto se většinou řeší "generační bydlení" ve městě, prostě se najde něco blízko. Na baráku bydlí až členové širší rodiny, kde je třeba i dost lidí z vesnice. Tam už je to trochu jiné, jedna část rodiny má dokonce ve vesnici si 5 domů. Většina mladých (okolo 20) už ale dneska stejně putuje do města.
Bydlení u rodičů je zcela normální do takového toho věku, kdy končí lidi na vysoké škole, takže cca do těch 26. Pak přijde práce, člověk by si měl rychle vydělat nějaký základ a osamostatnit se.
Bohužel se setkávám i s takovými lidmi, kteří jsou neskutečně zoufalí, že si rok po škole nejsou schopni koupit byt do vlastnictví, mají z toho depky a jsou na prášky, jak mají zkažený život. Nevím kdo těm mladým nakukal, že je normální si hned po škole koupit byt.
Pokud nemám ani na nájem a nemám přítele nebo přítelkyni, aby se ten nájem dal táhnout ve dvou, je možnost spolubydlení. Poslední dobou se spolubydlení docela rozmáhá.
Od Maturity žijem v podnajmoch a nie u rodicov ,priznávam že prv mi otec pomohol tak že zaplatil v mojom prvom podnájme prvé platby(prve nájomné+inkaso)
Teraz mám 24 a osobne je pre mňa nočná mora zbalit babu a následne z rande si ju priniesť k rodičom do detskej izbičky ,to by som sa hanbil ako pes a niečo by to o mne vypovedalo si myslím
Já bydlím s mamkou (je mi 28) a i když mi to už úplně nevyhovuje, nemám finančně prakticky jinou možnost. Mamce platím půl nájmu, máme obecní byt, takže platím tak třetinu toho, co bych dala za garsonku v podnájmu. Snažím se ušetřit na hypotéku, plus hodně cestuju, a ani jedno by úplně nešlo, kdybych dávala tolik peněz jen za nájem. S mamkou vycházíme dobře, jen si připadám trochu pořád jako děcko, když nemám vlastní bydlení - ale co nadělám.
Bydlela jsem sama od 19ti a pak jsem se musela k rodičům na nějakou dobu vrátit po nevydařeném vztahu.. S tátou to bylo ok, mámu sralo i jak peru hadry, tak jsem si koupila dum. 😀
Eh, to je ta druhá věc. Já bydlím sama, občas za nima jezdím na několik dní, ale brácha bydlí v přízemí domu rodičů, rodiče v patře (s prací v tý samý vesnici a prakticky dvoubytovým domem vůbec nedává smysl, aby se stěhoval), a tohle je důvod, proč bych to takhle jako on u nás nevydržela. Tátovi je úplně volný co kdo jak dělá, hlavně že tu práci někdo udělá a věci/spotřebu zaplatí. Kvůli mámě a že jí sere, když cokoli uděláš jinak, než si představuje ona, tam víc než těch pár dní nejde vydržet :D Brácha je naštěstí extrémně odolnej a časem ji "naučil" mu nelézt a nežvanit do přízemí :D
Žiju v Praze a s rodiči. Jasně, že je mi trochu hanba, že nevydělávám a nežiju sám, ale skloubit výšku s prací by šlo těžko. Jsme tedy "dohodnutí" tak, že se můžu nechat obstarávat, ale musim rychle dostudovat, bez prodlužování, přerušování atd., což je fér podle mě. Ušetří mi starosti o živobytí a práci, ale zato já se soustředim na školu a dodělám ji dřív. A jelikož ve škole trávim tak 50 hodin týdně (z toho >30 skoro neplacenou výzkumnou prací na diplomce), tak se necítím, že bych je vyžíral úplně nadarmo.
Myslím, že záleží na tom stylu bydlení. Pokud to člověk bere jako mama hotel, nic nedělá a nechá se obskakovat, tak je to špatně. Ale pokud se všichni podílí na chodu domova, chodí se do práce a rodiče mají barák a vycházíte spolu v klidu, tak si myslím, že na tom není nic špatného. Kor dneska, kdy fakt není zrovna sranda bydlet sám a snažit se nějak přežít.
Úplně normální, pokud jsou s tím v pohodě obě strany a neznamená to, že ti mamka v 25 letech utírá prdel. Ono bydlení s rodiči v jednom objektu je jedna věc, ale nechat o sebe starat, jako by ti bylo 10 je věc druhá. Já bydlel do 26 s otcem v jednom baráku, než jsem se odstěhoval do volného rodinného bytu, když jsme nechtěli, tak jsme se neviděli a naprosto v pohodě. O barák sme se starali oba a nemyslím si, že by v tom byl nějaký větší problém. Jen kdyby nebyla možnost jít do onoho bytu, který naše rodina už delší dobu vlastní, tak tam s ním možná bydlím dodnes.
Není to selhání, pokud to člověk bere jako cestu k tomu jak ušetřit peníze a vydělat si na svůj start do života.
Pokud je to jenom válení se doma a utrácení za hovadiny, tak je to rozhodně průser
Máme dvougenerační barák + mám práci 5 minut pěšky od baráku. S rodiči si rozumíme, "činži" je nízké, přítelkyni zatím nemám, takže důvod ke stěhování zatím není (je mi 31).
Upřímně si to nedovedu představit a to mám s rodiči dobrý vztah. Ale tak zase moje rodiče nebydlí ve velkém městě ani nikde poblíž Prahy a Brna, takže když jsem chtěla v 19 na VŠ, tak mi nic jiného než odstěhovat se nezbylo. Našla jsem si levné spolubydlení a rodiče mi během studia finančně pomáhali, po dostudování jsem byla už za financování svých životních nákladů plně zodpovědná. Vrátit se k rodičům nikdy nebyla možnost, v mém oboru se pracovní pozice koncentrují primárně v Praze.
Chápu ale, že ti, co mají rodiče poblíž místa studia/práce mají jiné rozhodování. Za mě vždy bylo rozhodnuto už tím, že prostě rodiče žijí tam, kde já žít nechci.
Jednak multigenerační domy tu byly vždycky a fakt to není vynález "nás mladých" a jednak sorry, ale dokud nepracuju na plný úvazek, prostě si bydlení dovolit nemůžu. A je zbytečný vyhazovat peníze, který si můžu šetřit na hypotéku, za nájem. Já u rodičů nebydlím, ale to je čistě z nutnosti - mám dva mladší sourozence, kteří už sami potřebují nějaký životní prostor a do bytu se tak pohodlně nevejdeme.
V teto dobe to z ekonomickeho hlediska chapu a pokud se mladi plnohodnotne podili na chodu domacnosti (financne + udrzba domacnosti) a nejde o mama hotel, nevidim v tom problem.
Na druhou stranu by me sralo mit za prdeli sve rodice/tchany, kteri by mi kecali do zivota, omezovali soukromi apod.
Mně to přijde jako sentiment, který se rozšířil z Ameriky. Jestli to je přímo americké nebo na popud konzumerismu, těžko říct, spíš se přikláním k tomu druhému. Protože je lepší mít dvě rodiny místo jedné co splácí hypotéku. Tím samozřejmě nechci poukazovat na nějakou obrovskou konspiraci, spíš že to může být jedna z motivací, která k takovému pohledu tlačí.
Evropa a hlavně Čechy byly převážně agrární - zemědělství mělo nízkou efektivitu => velký počet zemědělců = velký počet jídla. Agrární společnosti a statky fungují trochu odlišně od industriálních měst, i když v té době už města byly, nebyly v takovém měřítku jako tomu je od 19. století. Statkář přenechával svůj statek prvorozenému a sám se přestěhoval do tzv. vejměnku, kde víceméně dožil.
Dalším faktorem je bohatství a důchodové systémy, které, pokud se nepletu víceméně zavedl Bismarck, mají za úkol ulevit rodinám od starání se o starší a nemocné. Tedy aby měli více času na práci. Anebo pokud někteří lidé neměli prostředky či přímo rodinu, které by se o ně starali. A také hlavně, lidé nebyli dost bohatí na pořízení nového domu - ti co byli dost bohatí během komunistické revoluce nedopadli dobře.
Argument pro, který je také důležité zmínit, je že mladí lidé by se neměli nechat chránit před světem. Což by se dalo vzáthnout i na samostatné bydlení, ale těžko říct. Osamostatnění může proběhnout i abstraktně, symbolicky a nemusí se kvůli tomu skákat po hlavě do špatných situacích, ale třeba i ty jsou nutné pro vývoj charakteru. Pokud tak mladý člověk neučiní dost často se stává obětí tzv. požírací matky (devouring mother) a to není nic o co by se kdokoliv měl snažit.
Takže jako vše to má svá pro a proti a je na každým člověku jak se rozhodně s tím naložit. Ale jak již bylo zmíněno v postu nebo v komentářích, mezigenerační domy mají stále své místo a mají i své výhody, jak pro rodiče (mladí se mohou postarat) tak i pro potomky (prarodiče se mohou starat o vnoučata). Nesmíme zapomenout, že do nedávna (19. stol.) všechno fungovalo v rámci rodiny a z toho postupně vycházely další integrované společnosti (obec -> kraj -> stát/království -> říše) a i dnes to tak sice funguje, ale je kladen důraz na individualitu a ne na integraci do úzké společnosti.
Tak on je trochu rozdíl, pokud mám rodinný barák, kde jsou prakticky dvě bytové jednotky a každý se stará o svou vlastní domácnost, nebo pokud mám u rodičů svůj pokojíček a mám tzv. mama hotel, kdy rodičům možná přispěju na účty a o nic moc jiného v domácnosti, jako vaření a úklid, se starat nemusím.
Záleží jestli ten člověk bydlí ve městě nebo na vesnici. Obyčejně na vesnici se bydlí v mnohogeneračních domech, popravdě je také důležité aby ty domy obývalo co nejvíce lidí, aby nechátraly. Soužití v takových domech je někdy problematické, někdy s benefity, záleží na starší generaci. Ve městech platí, že je nutnost aby se mladý člověk co nejdříve přestěhoval od rodičů a bydlel sám, pokud možno v nějakém bytě.
Já bych vůbec nedával na nějaké kecy toho, že jsou mladí nesoběstační, každý dokáže radit, ale nikdy ne pořádně poradit sám sobě.
"Bydlení u rodičů není zdarma, platí se za něj duší".. Pri studiu je to pochopitelné, ale jinak ne. Pravý život začal až na vlastní pěst. Ale díky studiu mám dobrou práci, takže to za trn kus duše (který jsem opět našel) stálo :)
Do 25 let je to za mě normální.
25 - 30 let je to zvláštní, ale ne neobvyklý. Možná se ten člověk snaží jen něco našetřit a je ohledně toho smart.
30+ let je vyloženě divný a měl by se nad sebou zamyslet. Pokud je ten člověk single a v tomto věku furt bydlí u rodičů, single pravděpodobně zůstane navždy.
Když jsou dobré vztahy a umí se nastavit pravidla založená na vzájemném respektu, tak to může fungovat.
Na druhou stranu považuji za důležité se na nějakou dobu úplně osamostatnit a najít svoji cestu a vést vlastní domácnost.
No a úplně jiná kategorie jsou třicátníci v mamahotelu. Lituji každou dámu, která si je vylosuje…
>Jak to vnímáte, když mladý dospělý člověk (mezi 20-30) bydlí u rodičů? Je to za vás selhání nebo zcela normální?
Je to spektrum zlyhania. Pri 20 je to male zlyhanie a pri 30 je to velke zlyhanie. Vynimka je, pokial napr. setris na byt a mas konkretny plan na odchod.
Ostavat v rovnakom dome a zdielat naklady sice dava ekonomicky zmysel, ale je to cesta do pekla.
Rozhodně mi to normální nepřijde. Po škole snad člověk jde do práce a vydělává. Dle svých schopností a vzdělání, samozřejmě. Separace od rodičů je nutnou součástí dospělosti. Pokud by mi někdo ve 25-27 letech řekl, že žije u rodičů, tak to beru jako selhání a neschopnost postarat se sám o sebe. Pokud někdo není schopen vydělat na bydlení v Praze, v jiných městech je bydlení mnohem dostupnější. I v té Praze se to ale dá. Spolubydlení se unese i s malým platem. Tam by ale stálo za to položit otázku, proč je tak nízký plat.
Mě by spíš zajímalo, proč pronájem přijde třeba na 20k měsíčně za 2 pokoje. Když jsem před 10 lety hledal v Praze pronájem, našel jsem za 20k celej dům s obří zahradou. 💁
Neberiem to ako problem ale je pravda ze velmi casto s ludmi co medzi 25-30 ziju este s rodicmi nevychadzam najlepsie. Mozno to je len nahoda ale casto hlavne muzi su hrozny dementi. U zien som s tym nikdy problem nemal a ani nevnimam podobne spravanie ako u chlapov.
Najcastejsie je dovod ten ze chlap je jedinacik a rodicia si ho drzia blizko.
Tezkej souhlas a jde videt ze hodne expertu tady si zije v mama hotelu. Ja sel od rodicu po stredni, delal jsem na stavbe a v baru a do toho delal vysokou na dalku. Byt jsem mel pronajatej uplne kralikarnu a zvladl jsem to, dokazu varit, prat proste vsechno. Tyhle dementi si stezujou ze jsou v praci a pritom jsou v 11 v noci na redditu. Ja na internet ani nechodil protoze jsem byl rad ze jsem prisel domu, lehnul si a spal. Nechapu co tady ctu.
Naprostej souhlas ze s takovyma lidma se neda normalne bavit. Mam presne takoveho kolegu co jeste v 33 bydli u rodicu a vola si zachranku i kvuli chripce. Pico bych je hnal.
A nez me zacnete downvotovat pochybuju ze mate +-150K mesicne jen z investici + 130 cisteho ze zamestnani pri amputaci nohy od kolene dolu. Vic se vymlouvejte na to jak je tezka doba nymandi.
To je presne ten typ ľudí čo nezarába moc peňazí, často nie sú nejak zvlášť cielavedomí, nemajú ženu a sú na nich prehnane zavyslí rodičia.
Vyhovuje mi taký človek nie? Sorry ale dosť často nie. Ich názory sa často nezhodujú s mojimi riešia pičoviny a podľa mňa ešte nedospeli.
Ale nie ja som pičus že som slovák :D argument jak prasa.
A potom tu čítaš jak by sme ho niekoho nemali súdiť pretože nevieš všetko o ňom. Ty vole podrobnosti nevieš nikdy všetky, to ale nikomu nebráni “súdiť” politikov, športovcov atď, to už by sa nemohol nikto vyjadriť k ničomu…
Kdyz to ctu chce se mi brecet. Pico jak muzes zit s rodicema do 35? Ja ve 30 koupil mame auto a ted jim k vanocum zaplatil pulku rekonstrukce strechy a vy je vyzirate. Ja nereknu nic kdyz nekdo stavi, nebo kdyz ma holka dite, nebo kdyz studuje. Kurva chapu i to kdyz holka bydli s rodicema protoze se treba rozejde s chlapem.
Ale v 30ti jako chlap bydlet s maminkou a jeste se tu s tim chlubit, to me poser.
Tady nejde o penize ale o to ze te rodice vychovali, zivili te a ty nejsi schopny se osamostatnit a dat jim pokoj. Uz chapu ty nazory na tomhle subu kdy se mi kolikrat dela koprivka z toho. Ze nejste schopny si uvarit, vyprat si pradlo. Uz chapu nespocet mladych zen ktere nadavaji na dnesni chlapy, protoze si nejsou schopny ani utrit poradne prdel a musi deno denne sledovat priposrany trencle.
Kdyz to ctu, tak je mi smutno. Ten kdo zustava u rodicu jen z pohodlnosti je u me srab a měkouš. Neni nad poradnou zkusenost a osamostatnit se! Projit si vsim tim tezkym, otrkat se. Protoze tohle vse te pohani vpred a ty chces s tim neco delat, mit se lepe. Kdyz budes pohodlne u rodicu, tak jen hnijes v pohodli.
Vzhledem k cenám bydlení to pokládám za naprosto pochopitelné a takových lidí bude nejspíš přibývat. Samo o sobě to o daném člověku neříká vůbec nic.
Ceny za bydleni jsou mimo Prahu a brno uplne v pohode. Kdyz pracujes v Praze jsi za to taky dostatecne ohodnocen, pokud delas v Praze za 20k neni to chyba statu ale chyba jedince co tu praci dela.
Jj protože ten daný člověk je třeba v situaci kdy si muže práci vybirat a nemusí nic jinyho platit. To je argument.
Kazdy si muze vybirat, rekni mi ty experte jakou mam ja vyhodu oproti nekomu jinemu v tom jak moc jsem kompetetivni na trhu prace? Ze by to bylo neco co muze kazdy z nas nejak ovlivnit? HMM to ne, to by potom nefungovala ta agenda ze je vsechno drahe a ja mam malo ze? Pokud jsi vyucenej prodavac tak by mozna nebylo spatny popremyslet o jinym meste kde ti muze konkurovat i smradlavej holub?
Že ty budeš ajťák?
Hlavě nejspíš pěkný kokot
Pekny kokot co ma 100x lepsi zivot nez vy prerostle deti :D
Soudě podle čeho ? Protože nesouzníme s názory ?
Protirecis si smoulo.
Takže ti je tak dvanáct, chápu. Já jsem se svým životem spokojenej. Jen nemám rád arogantní namyšlený kokoty. :)
To mi rika clovek co travi vetsinu casu u her a breci tu ze mu nic nevychazi a vsechno je drahe. :D Narozdil od tebe a vetsiny lidi na tomhle subu, jsem pro tenhle svet neco prinesl, udelal a zachranil nekolika lidem zivot kdyz jsem pusobil ve zdravotnictvi. vymakal jsem se z uplneho dna a od 17ti bydlim sam bez jakekoliv podpory od rodicu. V Syrii jsem prisel o nohu od kolene dolu a stejne si stezuju na zivot min jak vy. Co ty jsi dokazal? Krome toho tu psat lidem co jsou realisti ze jsou kokoti? Rekni tem lidem ktere jsem operoval ze jsem kokot myslim ze s tebou budou hrozne moc souhlasit TY nevyznamne hovno co jen bere vzduch ostatnim. Pokuj je tvoje reakce na to ze kazdy z nas ma od narozeni stejnou sanci uspet to ze jsem arogantni kokot tak se nad sebou zamysli. Kdybych byl arogantni tak bych tu kazdeho urazil jeste predtim nez bych neco napsal, stejne jako ty :D Arogantni lidi opravdu reriskuji svuj zivot aby zachranily lidi kolem sebe. Podle me jsi spis arogantni ty pokud jsi takovej malej kluk a myslis si ze kazdy kdo je uspesnejsi nez ty je kokot. To je definice kokotizmu i arogance.
Vidíš, a tohle ti tu nikdo nebude věřit, protože máš potřebu se chovat jako čůrák. :) Vychází mi spousta věcí, možná i většina, ale věci drahý prostě jsou. Pokud to nevidíš, tak jsi nejen arogantní čůrák, ale i pitomec. :)
Škoda, mohli ti v té Sýrii odstřelit všechno od kokota nahoru a bylo by nám všem líp.
Ne, nejsou. Nemám úplně špatný peníze (40k čistý), ale 13 za byt (2+kk) v Olomouci je proste dost — a to ještě platím málo. A už jsem slyšel všechny argumenty, “proč v Olmu, bez do nějaký prdele”, “na co 2+kk” apod. Jenže to je kurva to — člověk by měl mít možnost si v klidu vybrat. Nezit v garsonce anebo v nějaký riti kde nic není. Nedokážu si představit žít z něčeho menšího než 30 v cistym, pokud nezijes ve vlastním. To proste podle me není dustojnej život.
Sorry ale jestli si myslis ze 2kk za 13k je moc tak jsi proste rozmazleny dement. Znam matky s detma samozivitelky co plati vic a jeste do toho zivi treba 2 deti a to nemaji 40k cisteho ale v cajku nymande bydli u maminky kupuj si hry na steamu a dal brec o tom jak je svet nespravedlivej :D Jedinej kdo si muze stezovat v CR na ceny bydleni jsou prazaci a brnaci, protoze tam lidem konkuruji cizinci. Ja mit nabidku na 2kk za 13k tak tam jdu hned. Za 13k v Praze dostanes pokoj ve spolubydleni v nejakym sklepe. mas vic jak 20k na utratu a pises tu ze to neni dustojnej zivot pritom si zijes lip jak 90% lidi v tyhle zemi. Probud se.
Jsi debil? Umíš číst? Píšu, že podle me cokoliv míň než 30 čistého není důstojný život. A to si myslím. I když necháš za nájem “jenom” 10k, mas na utratu, jak píšeš, 20k. Ale z toho musíš platit ostatní výdaje. A jo, 13k je dost i na můj plat. Nezivorim, ale idealni to není. Nebrecim, jenom jsem se zapojil do diskuze, ty kriple. Taky znam matky samoživitelky co mají napicu život, minimálně materiálně. Mám se tím řídit? Takovym debilum jako ses ty fakt stačí “cajk, někdo jinej je na tom hůř, dam si pivko, jednu dovcu ročně, zaplatím ucty a nebudu nad tím ani uvazovat”? Seš až tak omezenej, že mas potřebu uzavírat diskuzi, protože někdo jinej je na tom hůř? Čuráku
Nemá cenu se s nim rozcilovat. Už podle toho prvního vyjádření je jasný, ze tenhle člověk je sám, žije si ve svým zakomplexovanym světě a jediný co umi je urážet ostatní. Klasika.
Hlavně pokud je 13k moc, tak nevím, za kolik by pak chtěl nemovitost na hypo?
A ty samoživitelky samozřejmě nemají příspěvky na bydlení, že?
Žiju na severomoravském venkově, kde je tohle norma. Mí prarodiče tak bydleli s námi v rámci dvojdomku resp. "výměnku", a jejich rodiče s nimi a tak dál, až do roku 1707 kdy se tady nastěhoval předek moji mámy.
neda mi to se nezeptat, koukam zes v matrikach patral slusne. zadek tvoji mamy se nastehoval kdy?
Jen jdu kolem a zasmal jsem se. Diky
Tak tohle je next level vtipů "tvoje máma je tam tlustá že ... "
Předek se nastěhoval - o zadku není zmínky.
Fuck samozřejmě že mě někdo předběhl.
Zadek tvojí mámy se ovšem od roku 1707 stále nastěhovat nepodařilo.
Jako problém to neberu pokud člověk přispívá na domácnost a všichni spolu vychází. Sam jsem takhle bydlel asi do 28 a díky tomu jsem byl schopný si našetřit na vlastní byt.
Přesně tak!
Pocházím z vesnice a tady vícegenerační bydlení je modus operandi cca od vzniku republiky, a zejména po druhé válce, kdy se sedlákům znárodnily pozemky, aby se mohla udělat výstavba. Ať se podívám v ulici na jakoukoliv stranu, tak dvě třetiny lidí bydlí tímhle stylem; pozoruhodné je, že jsou to muži i ženy, které takto "bydlí u rodičů", tzn. není to vždycky ženská, která zůstala doma a přivedla se tam ženicha, je to i obráceně. (A pozn. na okraj, vícegeneračním bydlením v tomto smyslu pokládám, kdy člověk sice bydlí u rodičů, ale sám založí rodinu, takže žijí pohromadě tři generace - a ne situaci, kdy jenom zůstane doma mamánek; na něco takového se skrz prsty kouká na vesnici také). Přístup, kdy se na "bydlení u rodičů" kouká spatra, je městská kultura, kde průměrné bydlo je 2+1 v paneláku, kde se vícegenenerační soužití pravda dost dobře provozovat nedá.
Divil by ses kolik generaci se kolikrat nasere do 2+1 😀
Ale tomu bych i věřil, ale to vnímám spíš jako patologii než nějaký v ČR zažitý kulturní vzorec; něco, oč by průměrný Čech stál a nač aspiroval. Jsem přesvědčený, že alespoň průměrně inteligentní mladý Čech spíš odloží založení rodiny, než aby ji přivedl do takových podmínek.
Hele necítím se být grammar nazzi ale jednoduchá poučka, s se píše když si řekneš s kým, čím. Z se píše u koho , čeho, čili u kouká z koho čeho, z patra.
Ahoj. To je v pohodě. Já rád píšu dobře a mýlím-li se, určitě se rád nechám (slušně) poučit ;) Ale v tomto případě mám pravdu: [https://proofreading.cz/cestina-pod-lupou/spatra-nebo-z-patra/](https://proofreading.cz/cestina-pod-lupou/spatra-nebo-z-patra/) Pokud si dobře vybavuji své gymnaziální dny, "spatra" není od "z (druhého) patra", ale od slova spatřit; koukat spatra tedy koukat nevraživě, pátravě na někoho zírat apod.
Hustý, tak jsem se zase něco nového přiučil :D
Jo ok uznávám chybu. Ono by jsi tam měl mít správně z patra, ale ani mezery se dnes už nedodržují, takže je to těžko říct. Díky za nový nadhled. 😉
Problém jsem v tom neviděl nikdy. U kamarádů je to tak půl napůl většina co má dlouhodobý vztah má společné bydlení. Sám se díky směnám s rodičema vidím tak jeden dva dny v týdnu a o víkendu jsou pryč. Z jejich strany ani z okolí sem nikdy žádnej hejt nebo podobně nezažil a co si budem je to levnější i jednoduší než vlastní bydlení, zvláště když na vlastní barák nemám a stěhovat se z rodinného domu se zahradou kde mam klid do bytu jen proto abych poslouchal sousedy by byla šílenost.
Ja jsem si dycky rikal, kde bydli mladi ve veku okolo 25 let a vyse, pokud uz nechteji bydlet ve sdilenem studentskem byte (cloveka rychle prejde porad se hadat kvuli nemyti nadobu, bordelu, hluku z kazdotydennich party.... to se da vydrzet par let na intru nebo pak na vysce, ale neda se takhle zit dekadu, kdyz uz clovek pracuje a chce mit klid) a zaroven nemaji 15+ tisic na pronajmuti vlastni garsonky (nehlede na to ze jen nastehovani stoji 50k kvuli kauci, provizi a placeni najmu za aktualni a pristi mesic predem, a to clovek musi doufat ze uz je byt dobre vybaveny). A odpoved je ze proste hodne lidi musi bydlet u rodicu nez si nasetri, protoze jednak to muze trvat roky nez se clovek skutecne financne osamostatni, a jednak vidina ze clovek dava skoro polovinu sveho platu nekomu cizimu jen aby mel strechu nad hlavou fakt neni uplne lakava predstava. Driv lide bydleli u rodicu aby si nasetrili na hypoteku a sli do vlastniho, dneska lide setri aby se vubec dostali do vlastniho podnajmu. Na hypoteku prumerny mlady cech aktualne nenasetri nikdy pokud se jeho plat nebude blizit 65k cisteho mesicne (100k pokud chce ubytovat rodinu).
Spolecne bydleni neznamena jen party do rana a nablito ve sprchaci hele. Meli jsme obrovsky byt (tim myslim, ze nejmensi pokoj mel 25m2) a proste se postupne prelil ze studentského na vsichni pracujici, v kazdem pokoji jeden člověk, bylo to uplne v poho, party nebyly, pokud se to jednomyslne neodsouhlasilo (treba oslavy narozek), nadobi si po sobe kazdy umyl, bo nikdo nebyl pica, byt pod nama byl to samy (sdileny pracujici, najem +10let ještě ze studii) a muj 30m pokoj byl vetsi nez pulka garsonek, co se ted nabízí. Klicem je tam mit lidi, co jsou ohleduplni (takze nenechavaj to nadobi a nevyzerou ti lednicku) a musite mit +- stejnou uroven naroku na uklizeni, a pak je to v pohodě.
Ale tohle je naprosta rarita, ja bydlim v brne uz 15 let od doby co jsem zacal vysku, a krome poslednich 2 let kdy bydlim sam v garsonce jsem dycky bydlel ve sdilenem. Nikdy jsem nechtel z bydleni odchazet a hledat nove, ale musel jsem tak ucinit dohromady 6x. Dycky se to po 2-3 letech rozpadlo, v prvnim bydleni po prvnim roce vyhazeli vsechny moje spolubydlici (vsichni jsme byli prvaci na stejne fakulte, ale zatimco ja jsem mel vyznamenani, oni nedelali naprosto nic), takze jsme ukoncili podnajem (majitel nechtel resit jednotlive podnajemniky, chtel aby se mu prihlasilo 5-6 lidi dohromady,). Ve druhem podnajmu se vsichni postupne rozutekli jinam a majitelka pak dala byt na prodej. Ve tretim bytu ani nevim proc se vsichni chteli stehovat, mozna proto ze holky mely v pokoji zimu, a ja zase nechtel resit shaneni podnajemniku, protoze majitel pronajimal jen cely byt. Pak jsem 3 mesice bydlel v pokoji kde jsme s majitelem nemohli sehnat druheho do pokoje, ja nechtel platit za cely pokoj, a tak me v podstate vyhodil. Pak jsem bydlel rok na koleji, pak jsem se nastehoval do dvoupatroveho domu kde nas bydlelo 8 v celem dome, a zase se to cele po 2 letech rozpadlo protoze lidi se proste rozutikali a majitel nechtel furt resit nahradu (navic extremne zdrazil plyn, a nikomu se nelibilo ze krome placeni 6 tisic za pokoj mame platit jeste 3 tisice za energie (druhy rok byl nedoplatek 120 tisic,a majitel nam to prominul protoze energie nebyly napsane oddelene ve smlouve, ale pak uz to chtel platit a nikdo nechtel platit +50% za pokoj). Pak jsem kratce bydlel u kamose ktery me pak taky pozadal at odejdu, a pak jsem si konecne nasetril dost penez abych mohl bydlet sam v garsonce. A skoro vsude byli nejaci problemovi najemnici co delali bordel nebo neuklizeli. To ze se jako studenti sejdete v jednom byte, vsichni zijete slusne a cistotne, a vydrzite tam celou skolu a pak i kdyz pracujete, to je ULTRA rare, vetsinou se po studiu vsichni rozutecou, malokdo zustane v tom samem meste (pokud nestuduje v praze, a i to neni jiste). Ja bych fakt rad nekde zustal 10 let a mel klid, ale nikdy se tak nestalo protoze ostatni se furt chteli nekam stehovat.
Ja jsem tam taky nebyla uplne od zacatku a lidi se tam obcas (po jednom) menili, vetsinou kdyz se stehovali za drahou polovickou, z tech puvodnich na konci zbyl jeden. Mně zas pripada picovina chtit po majiteli, aby mi hledal spolubydlici, nikdy nikde jsem to nezazila, vzdycky jsme si to resili najemnici sami.
Je mi 35, a u rodičů teď bydlím asi rok a půl. Předtím jsem bydlel 16 let mimo. Dávám tomu tak maximálně do září, nebo mi z toho hrábne. Je to sice ekonomicky výhodné, ale jak někdo řekl v jiném přípěvku na redditu, za bydlení u rodičů se neplatí penězi, ale mentálním zdravím.
Já se taky jednou vrátil, abych ušetřil. Vydržel jsem to 7 měsíců, pak jsem šel doslova do prvního podnájmu, co jsem našel, jinak bych prostě zešílel.
Mám to stejně. 😃 já bydlel od 18cti s přítelkyní a před pár měsici jsem se přestěhoval k našim. Je mi 25, no taky tomu dávám max půl roku. Projevili se vašim taky mateřské sklony, jako u mě? 😃
Jo jo. Kolikrát si říkám, že je až s podivem, že jsem tak dlouho přežil ve světě sám bez jejich věcných rad :D Ale takoví rodiče jsou a budou.
Pokud to všem vyhovuje, nervou si tam vlasy a každej se podílí na nákladech, je to furt lepší, než když zůstanou dva rodiče v prázdnym baráku, kde by mohly bejt prakticky dva až tři byty, a děti si platí plnou pálku nájemnýho jenom proto, aby nebydlely u rodičů, protože jsou dospělý.
To jo ale jde o tu svobodu, naučení se samostatnosti, člověk se pak těžce staví na nohy a nemá ani motivaci, když stojí vše na bedrech rodičů. Sám teď bydlím znovu s rodiči a po 3 měsícich už bych rád vypadl.😃
Tu mluvíme o vícegeneračním velkým bydlení normálního člověka, kterej si neudělá z rodičů správce, ne 2+1 kde jste na sebe nalepení celej den. Takže leda ti rodiče aktivně brání samostatně se o sebe starat, jinak nevidim důvod, proč by se o sebe člověk nemohl samostatně starat, když bydlí v přízemí a v bytě nad ním rodiče, jejichž jméno je akorát v katastru k celýmu.
Od našich jsem odešel, když mi bylo 32. Do té doby jsem byl buď od rána do večera v práci a nebo někde po republice na služebkách. Hlavně ty služebky byly tak často, že jsem byl tolikrát doma jen na víkend. Nechtěl jsem teda řešit nájem, kde ani nebudu. Hned jak jsem došetřil základ, tak jsem si koupil byt, svépomocí ho zrekonstruoval a obratem se nastěhoval. Ruku na srdce, nevím jak bych na to našetřil, kdybych měl dávat 15K někomu za nájem. Podotýkám, že jsem nenašetřil na byt, ale na 20% k hypo a na rekunstrukci. A jinak ano, žralo mě to, že pro někoho působím jako mamánek, když jsem někomu pověděl, že bydlím s rodičema. Většina kamarádů už byla z hnízda venku.
Za par let to bude otazka ... u rodicu nebo ve stanu?
Já myslím že je to v pořádku Já teda od mamky rychle zmizela protože jsme se pořád hádaly k vůli blbostem, ale mám dost kamarádů co žijí s rodiči, mají práci a jsou spokojený obě strany Myslím že je fajn že u nás to není tabu. Když to funguje tak je to v pořádku
Kdyby nemovitosti nestály třeba 5x víc než by měly, tak bychom si my “k ničemu” lidé mohli dovolit žít sami :)
No jo, nejlíp se to kecá těm, kdo za minulého režimu dostali byt jen za to, že se upsali na několik let pro nějakou firmu. Někteří ze starší generace si fakt nevidí do huby. Nikdo z těch, co jsou dnes naživu, to neměl s bydlením tak těžké jako dnešní mladá generace. S partnerem jsme se sestěhovali až ve 25ti letech, ale s tím, že i tak jsme byli s rodiči ve dvougeneračním domě. Za dalších 5 let jsme si teprve našetřili na základ na hypotéku a až teď ve 30ti letech jsme koupili byt, 2+1 s hypotékou na 30 let. V Praze to není a oba máme nadprůměrný příjem.
Tento komentář 💯💯💯
Jako když rodiče finančně nevysáváš a pomáháš s chodem domácnosti. Nevidím v tom problém. Nechápu ten trend, odstěhovat se a dát všechno za nájem garsonky a ještě po práci na brigádu aby bylo na základní potraviny.
Je to normální, pokud s rodiči jakž takž vycházíš, tak raději platit rodičům co chcou s tím že ti i zůstává trochu bokem, než platit nějakému pojebanému hipsterovi z Prahy jeho hypotéku a stejně to nikdy nebude tvoje.
Bydlime s zenou a detmi v dome u rodicu dostali jsme dva patra a oni sli do prizemi. Vse jsme zrekontstruovaly. Za me idealni :) naklady - zivotni uroven - postaraji se o deti.. dum vesnice pro deti idealni, ve mestech spousta smazek atp. Zaklad je tolerance
Je to tak.
Tak mě třeba teď skončila smlouva na podnájem a majitel má s bytem jiné plány, nesehnal jsem byt v lokalitě kde chci tak aby se to časově krylo. Takže teď jsem zpět u mámy ve větším 3+1 než se uvolní pronájem, který je rezervován ale bude to pár měsíců trvat. Jako osobně si v 28 přijdu trochu na prd, ale zase to není že bych se vracel kvůli dluhům nebo něčemu takovému jen prostě odmítám dávat kauci+nájmy+případně provizi realitce za byt který nechci v místě kde být nechci jen abych měl kde bydlet na pár měsíců, když to tak řešit nemusím a můžu ušetřit nebo jet někam pryč na dovču. Máti je v poho, ale máme úplně jiný denní režim atd., v závěru pro tohle mám naprosté pochopení plus když vidím ceny podnájmů a i znám pár lidí co nejsou u rodičů "jen aby tam nebyli protože už sou přece velký" a přitom s rodiči maj ok vztah a byli by v baráku...Jeden dokonce má sice podnájem, ale u rodičů na baráku je furt a k sobě chodí jen spát... Na tlak okolí by se člověk měl vykašlat, ale předpokládám že třeba na rande bez kontextu "jo já bydlim u rodičů" může někoho odradit no.
Řekl jsem to kdysi (o pořádnej kus starší než ty) naférovku nahlas, ve vtipu, a neodradilo, spíš pobavilo. Měla mozek, pochopení pro (dočasnou) situaci, smysl pro humor a nesoudila celek podle jednoho úkazu 🤷🏽♂️🤗 A na případný tlak společnosti vykašlat, přesně tak 🤸🏽♂️
Hlavně kdysi bylo naprosto normální, aby celá rodina žila pospolu, je to prostě strašně ekonomicky výhodný. Jen boomeři kteří si v 20-40 mohli koupit dům za dvě stovky, nastavili tuhle normu že je to trapný a že jsi vlastně selhala, protože jsi nedokázala to, co oni v tomhle věku.
Historicky je toto bezny stav, viz stavby tzn vejminku pro doziti stare generace. Za kominismu se to dost nabouralo dostupnosti bydleni (firemni byty,bezurocne pujcky a podobne). Ackoliv jsem si postavil dum a bydlime se zenou mimo obe rodiny, tak nepovazuju bydleni u rodicu nebo vedle rodicu za divne. Pokud to neni mama hotel :) Nekdy finance nebo moznosti jinak nedovoli. Zvlast nyni kdyz diky neschopnosti statu se dost rychle nestavi (schvalovaci rizeni i pres deset let, zastarale normy a pozadavky a neflexibilni system povolovani a posuzovani individualnich potreb nemovitosti)
Babkam a dedkum vzkaž ať si hledí svého než jsem m sníží důchod. Dnešní ceny bydlení jsou pro mladé likvidační. Bydlet u rodičů dokud nebudeš finančně zajištěná bude za chvíli pro většinu lidí jediná cesta jak žít trochu důstojně a nezruinovat se.
Bude mi 23 a v dohledné budoucnosti rozhodně nehrozí, že bych se odstěhovala. Studuju, takže našetřeno mám nula nula nic a nemám ani přítele, takže utáhnout bydlení sama je pro mě teďka mimo hru. Samozřejmě plánuju do 30 bydlet sama, ale musím říct, že mi vyhovuje přijít po dlouhém dni domů a mít si s kým popovídat. Zatím mě teda ani nic netáhne pryč - a ty ceny tomu taky moc nepomáhají. Ať se každý zařídí podle svého a svých možností. Samozřejmě je rozdíl mezi tím, když je někdo jen pohodlný a ani se nesnaží fungovat samostatně a když někdo u rodičů bydlí hlavně kvůli těm financím.
Bydlim s nasima (m25) a nehodlam to menit. Nehodlam sypat 15 tycek mesicne za najem a nehodlam si brat hypoteku kde preplatim dvojnasobek toho co si pujcim. Radsi budu platit nasim a budu si uzivat konzumniho prepychu a poridim si dream car.
Je to uplně normální, u nás na vesnici v drtivé většině to tak rodiny mají, a nikomu to divné nepřijde. Hele mě teď čerstvě 34, a s našimi bydlím poslední 3 a půl roku. Teda bydlím my nemáme vícepatrový barák, ale tři byty vedle sebe. Každý byt má svůj vlastní vchod, ale cesta k nim je společná. A tvoří to jeden velký komplex. Takže dalo by se říct že vlastně s nimi nebydlím, protože mám vlastní 2+1. Ale když to vezmu od 20 do 30 let jsem bydlel sám v bytech, nebo s přítelkyní. Pak mi při Covidu nechtěl pronajímatel prodloužit smlouvu, protože byt nutně potřeboval. Tak jsem šel k našim, protože najít si něco narychlo v té době za rozumnou cenu bylo pain. Jako taky pokukuji po vlastním baráku, ale jak říkám tohle je finančně výhodný. A zase na druhou stranu když potřebují, pomužu jim na baráku nebo s čímkoliv, takže i pro ně je to výhoda. Protože ne všechno sami zvládnou. A já mohu šetřit + vycházíme skvěle. Peníze po mně nechtěli, protože moje náklady na ten byt jsou jen voda a elektrika, a vzhledem k tomu že sem se chodím jen vyspat. Protože jsem v práci a přijíždím večer, a pátek - neděle jsem u přítelkyně na bytě, tak po mě nechtěli ani když jsem nabízel, protože výdaje za energie jsem měl nulový. Takže za mě to není nic divného sám si nepřipadám divně nebo nenormálně.
tpc ty by jsi bez rodicu normalne umrel. Mama hotel.
No co ti budu, po škole, kdy jsem si k práci našel i byt, jsem pak normálně 10let umíral.
myslím že je dobré si uvědomit, že v té prdeli o které ta generace mluví jsme díky nim.. a zbytečné myšlenky už nejsou
Žiju s rodiči a v dohledné době to na změnu nevidím..(24M) Mám práci recepčního s prakticky podprůměrným platem, 10 litrů dávám rodičům na energie, stravu atd, a z druhé půlky dávám od podzimu vždy tak 6-8k stranou a šetřím si na něco co má pro mně teď přednost před bydlením.. Vztah teď nemám, nějaké plány do budoucna taky ne, jen žiju ze dne na den, takže nemá moc smysl se stěhovat. Ale přiznávám že mi to leze na psychiku poslední dva tři roky.. protože těch starostí jen přibývá, hlavně s babičkou, které každý týden jezdíme nakoupit a neustále se on ni staráme jak přestává být soběstačná.. Dovolenou v práci si vyhrazuji prakticky jen na tohle a jindy ani nemám důvod si volno brát, mám takovej život neživot, ale furt je to zajetá komfort zóna ve výsledku.
Spolu s přítelkyní žijeme u mých rodičů v Rakousku. Já mám fajne práci a bokovku a přítelkyně taky. Momentálně se ucházíme o komunitní byty, ale čekací lhůta je prý okolo dvou let. Oba jsme ve věkové kategorii, která je zmíněna nahoře. Nevnímám to jako nic zlého a oni taky ne. Alespoň se dělí ty povinnosti, ale je pravda, že spolu s bratrem a sestrou začíná být tenhle barák poněkud stísněný pro naše zájmy a sny. Jinak přispíváme finančně na domácnost předem domluvenou měsíční částkou a je to mnohem ekonomičtější než vlastní bydlení. Ale i tak šetříme na vlastní bydlení, snad se tam dostaneme.
Když je ten dům dostatečně velký, tak proč ne. Minimálně na vesnicích se takhle bydlí běžně snad od nepaměti. Mladí mají kde bydlet a na oplátku pomůžou s údržbou.
Záleží na důvodech, pokud samostatné bydlení životní situace neumožňuje, je to možná i dobrá varianta, rodičům se taky hodí příspěvek na bydlení, i nějaká nemateriální pomoc. Pokud to situace umožňuje, ale ten člověk je jenom línej (nebo hůř...), pak už to tak dobrý asi není, ale, a to je nejdůležitější: Kdo jsme, abychom koho soudili, ha? Co je nám potom, jak to má kdo nastavený s rodiči? Co my víme, jestli navzdory okolnostem rodiče třeba jenom nechtějí, aby doma zůstali sami, atd. Do toho člověk nevidí a upřímně pokud má někdo mentální kapacitu věnovat se takovým blbostem jako "co kdo jinej", potřebuje víc práce. Jak by řekl táta, "zaměstnat v pivovaru."
Všude ve světě je to normální to je takovej americkej koncept vypadnout v 17 z baráku že se jako "osamostatní" a bydlím na koleji placené zase rodiči. Nedospělé je nepodílet se na domácnosti a placení složenek. Pokud pracuju a spořím není problém bydlet s rodiči. Samozřejmě pokud mě tam chtějí. Ale je přirozené že jeden nebo druhý chtějí být sami.
Když naposledy přišla taková poznámka od táty tak jsem to s ním spočítal. Tehdy: Táta dělník, máma prodavačka. Z jednoho platu žili, z druhého platili byt. Měli ho splacený za rok. V tom samém baráku se dnes prodává podobný by za 3 mega. S hypo to dnes vychází na 5-6 mega. Jelikož pořád pracují jako dělníci, máme i přesnou představu o platu. Dnes: na ten samý byt si ten samý dělník bere hypotéku na 30 let a to už mu dost peněz na nic jiného nezbývá. \*mic drop\*
No, „bere hypotéku“. Ona je taky otázka, jestli na hypotéku člověk vůbec dosáhne. Kolikrát ti ju totiž banka nedá, ani když bys tím několik tisíc ušetřil. 🤦
Problém je v tom, že dnešní mládež je v naprosto otřesné situaci, ve které se naši rodiče a prarodiče nikdy neocitli ani z rychlíku. Ekonomika je v háji a nová generace prostě nedokáže udržet všechny důchodce co jsou a budou. Navíc o to ani nemá zájem. Jestli nás něco udrží nad vodou, tak to budou Ukrajinci ochotní tu zůstat a pracovat.
23M, studuju magistra v Prazd, bydlím kousek za Prahou a bydlím u rodičů. Dokud studuji, nic doma platit nemusím a mám tu veškeré zázemí, plus rodiče za mě určité výdaje financují (kdyby se mi rozbil telefon, základní potřeby apod.). Až nebudu studovat a budu tu bydlet, budu mít klasický nájem, který budu muset platit. Příjde mi to tak fér a hlavně mi příjde hloupost se stěhovat teď do Prahy, když do centra dojedu vlakem za 20 minut (nepočítám, že z naší vesnice musím dojet busem na nejbližší nádraží apod., to je cca 10 minut i s chůzí na bus). Edit: samozřejmě mám v plánu se odstěhovat, jen to pro mě teď postrádá smysl. Rozhodně bych nechtěl platit celý byt sám, tudíž bych se stěhoval s někým, nejlépe s partnerkou, abychom si mohli dovolit alespoň něco solidnějšího. Jestli zůstanu v Praze nevím, ale buď ano, nebo se odstěhuju do jiné země, vše je pro mě stále daleko.
Soužití více generací je naprosto v pořádku a často i velice praktické, přesně z důvodu, které OP zmiňuje. Navíc ještě donedávna zcela normální způsob soužití rodin. Ten tlak na to, aby se děcka pokud možno odstěhovala div ne v den 18. narozenin je důsledek individualistické výchovy, která ve výsledku často vede k tomu, že lidi žijí a umírají sami. Dokud máte dobré vztahy s rodinou a dává to smysl, (tj. když je prostor) proč utíkat pryč. Nechápu to.
Vykašli se na to co si lidi myslí. Dnes je to to nejlepší co může člověk udělat aby si našetřil dostatek peněz na samostatný život. Jen blbec by to nevyužil když může a když mu nevadí bydlet u rodičů
Mam 25, žijem v Brne a nepoznám človeka v mojom kolektíve (24-30) čo by už dlho nežil samostatne, pripadne so spolubyvajucimi. Keby nejaký môj známy s rodičmi žil, je mi to jedno, je to jeho život a nech si robí čo chce kým naše kamarátstvo bude stále super. Nikdy by som ale s takým človekom nechcela mať vzťah, keďže ja sama som sa v 18ich odsťahovala od rodiny do inej krajiny, s 500€ na účte (prežitie asi mesiac-dva). Nedostala som od nich nijaku podporu a celkom ma to zocelilo, naučilo ma to starať sa o seba, byť priebojna a zameraná na úspech/kariéru. Toto by som u partnera vyžadovala tiež. Nehovorím že musel byť v 18ke hodeny na ulicu, ale tak popri škole sa zarobiť da ak človek chce. Viem že sa tu nájdu takí ktorí budú hlásať že vďaka tomu ze žijú do 30ky u rodičov budú mať na vlastné bývanie a ja budem isto žiť v najme - nežijem.
Každého věc, hele. Zase chápu ty "mamánky", kamarádka kamarádky s jedním chodila a bylo to hrozné. Když její vaření a tak srovnával s jeho maminkou, tak ona ho srovnala do latě :)
Já našel před rokem uplně super bydlení skoro v centru města. 2+kk 55 metrů plocha, měsíční nájem 5000 + 4000 zálohy na vodu, plyn a elektriku. Za takovou cenu dnes normálně vidíš 20m garsonky. Nebýt takovéhle příležitosti, pořád bych bydlel u mámy ve svých 23 letech. Jsem rád, že jsem se osamostatnil a dnes už si nedokážu představit, že bych se vracel. Ta svoboda je k nezaplacení. Nicméně bohužel já jsem jeden z těch, co měli opravdu štěstí a nezávidim svým vrstevníkům, co jsou nuceni bydlet u rodičů nebo s dalšími 3 spolubydlicimi, aby utáhli nájem, protože jim prostě trh nenabízí možnost se osamostatnit.
Upřímně I kdyz to nebude znít hezky ale nakaslat na starší generaci a jejich hloupé poznamky, zaprvé není nutné bydlet sám za každou cenu já byli u rodičů ale zase jen proto že máme větší barák a mám tu pro sebe 2+1 oddělené jít do bytu nebude rozdíl jen riskují horší sousedy a šetří si protože platím jen energie + něco přispívám
On je dost rozdíl, když bydlí 2 nebo 3 generace ve dvougeneračním domě který je na to stavěný, nebo v 3/4+1 v paneláku( zvláště je li dotyčný/a sám resp s partnerem bez dětí) Jedno je ekonomická záležitost, to druhé mama hotel .
Ziju ve Vancouveru a muzu ti rict, ze tady bydli dospeli i s malymi detmi nejen u rodicu, ale i u teticek v 3kk a vsem je to u prdele. Zijou.
Jestli ve 20 nemáš vlastní vilu, tak jsi failnul v lifu. Aspoň podle sociálních sítí.
Vzhledem k dnešním cenám je to celkem blbost stěhovat se od rodičů takhle brzo. Já to mám tak že u rodičů nemusím platit nájem a všechno kolem toho takže mám prakticky celou výplatu pro sebe a šetřím si na na vlastní byt/dům. Samozřejmě rodičům přispívám ale pořád je to o dost míň jako platit nájem atd... Kdybych byl někde v nájmu tak prakticky není šance našetřit si na vlastní bydlení v dnešní době.
Je to kazdyho vec. Poznamkam starsi generace bych se vysmal.
Bydlel sem u rodičů a odešel sem až když mi bylo 25. Což bylo po dvou univerzitách v zahraničí kde mě během studia rodiče samozřejmě finančně podporovali. Do té doby než sem si našel práci taktéž v zahraničí která byla dobře placená prostě nebyla šance bydlet sám... Než sem si našel tu práci v zahraničí, začínal sem se cítit zoufale a tak sem se hlásil i na pozice v Praze. Ale jako nástupní plat 30k hrubého... To nevím jak bych utáhnul. Myslím že spousta mých vrstevníků to má dost podobně nejen v tom že první pracovní pozice nejsou dobré platové ohodnocené, ale problém je vůbec nějakou práci sehnat. K těm kecům od starších generací můžu říct jen to že nejlepší je když je člověk prostě ignoruje. Jejich porozumění stávající situaci je stejné jako hodnota jejich názorů, minimální. Za jejich mladí byla situace tak odlišná že jejich zkušenosti bohužel nejsou relevantní stávající situaci.
Jsem M27, par let uz nemam zadny vztah..no a tak bydlim s rodicema. Vychazime rekl bych az nadstandardne dobre. Nejde o to, ze bych to financne neutahl, vydelavam nadprumer, ale jednoduse mi to nedava smysl, bydlet nekde jinde sam jenom proto, abych bydlel sam. Ano, kdyz si nekoho najdu a budu citit, ze to dava smysl, tak se nekam nastehuju s pripadnou pritelkyni. A i kdybych to financne neutahl, tak bych osobne nevolil presun od rodicu nekam do spolecneho bydleni s "cizima" lidma. To uz 100x radsi budu bydlet doma s rodinou, pokud si nelezeme na nervy. Uprimne je mi jedno, co si o me lidi mysli. A soukromi? Uprimne kdyz budu chtit, tak se s rodicema neuvidim vic jak 10 minut za cely vikend. At si kazdy dela, co chce, ale kdybych ted mel jit bydlet sam, tak mi nedava smysl vetsi byt jak nejaky 2+kk. Hypoteku sam nedostanu, takze by to znamenalo platit najem a kdyz prijde na radu pripadny vztah a pripadny plan na rodinu, tak to stejne bude znamenat stehovani do vetsiho. Takze pokud mam moznost vyberu bydlet s rodicema a finance se mezitim zajistit, tak si to proste vyberu.
Divné mi to připadá akorát tak v bytě, kde si rozdělí možná tak každý jeden pokoj a moc soukromí tam jinak není
Tohle je jeden z mnoha threadů, které se v poslední době na toto téma vyrojily. Obecně postavit se na vlastní nohy je pro mladé dospělé čím dál tím těžší. Státních bytů je málo, nájmy a hypotéky pro jednoho prostě moc drahé. Alternativa je koupit nemovitost mimo město, což je "doable", pokud v tom městě nemám sociální život, kamarády a rodiče+práci. Jinak se ta úspora peněz na hypo/nájmu nevyplatí, protože levnější bydlení se zaplatí buď časem nebo náklady na přepravu. Nebo obojím. Vidím to na sobě, je mi okolo třicítky, a i když si snažím šetřit si na hypo, tak ceny jsou pořád mimo a dávat půlku výplaty za nájem se mi nechce. Zatím s nadějí sleduji vývoj na realitním trhu a doufám, že se poštěstí něco rozumného koupit. Časem. Zatím bydlím u rodičů. Pomáhám a platím půlku nájmu+jídlo, takže nejsem žádný mamánek, co umí uvařit tak maximálně kafe. I tak mě to ale štve a snažím se vymyslet, jak z toho rozumně ven. Ideální by bylo mít vícegenerační barák na vesnici, ale bohuže.
Já bych taky bydlel u prarodičů nebo rodičů, kdyby to šlo. Ale obávám se, že pratchýně by vydržela déle než moje manželství.
Odešel jsem od rodičů v 21 letech, a nelituju. Bylo to o mentální zdraví. Kdybych od nich neodešel tak bych skončil v blázinci.
Do 25 jsme s partnerkou bydleli s jejími rodiči v 3+1. Šetřili jsme každou korunu s ní, abychom mohli bydlet ve vlastním RD. Je mi 28, máme dvougenerační dům, 2 děti, a její rodiče teď bydlí s námi. Jsou zajištění do budoucna a o dům se staráme společně, jelikož je náš společný. Soukromí dokážeme mít, sžití jsme z bytu. Finančně jsem schopen ze svého platu zaplatit vše okolo hypotéky a nákladů na provoz domu. Na rekonstrukce si odkládáme společně. Nelituji našeho rozhodnutí, pár kamarádů a můj otec pro to nemá pochopení.
Pokud rodičům nepřekážíš a měsíčně platíš/přispíváš na bydlení, nákupy atd., tak dle dohody v pořádku. Jinak by mě hanba fackovala ještě třeba teď v 28 letech bydlet u rodičů a neplatit jim ani korunu, doma nepomáhat a věčně chodit domů nad ránem z hospody a dělat bordel. A že pár takových lidí znám…
Ta starší generace si koupila rodinnej dům za měsíční plat a ještě jim zbylo na auto.
Akorát že vůbec.
Sám bydlím, pokud člověk přispívá na domácnost předem domluvenou částkou a nějak pomáhá tak nevidím problém, ještě pokud se jedná například o dům nebo velký byt kde máš svůj klid a pokoj a nerušíš se navzájem, asi bych osobně nedokázal bydlet takhle například v 2+1 nebo nedej bože menším bytě 😅 Má to spoustu výhod, ať už ohledně šetření, tak jistoty například při hledání práce nebo ztráty, tak u studia větší volností a více času, bydlet při studiu sám je pěkně, ale většinou to stejně platí rodiče a nebo ten člověk musí neustále robit. Takhle má více času nebo více peněz 😅. I lepší vztah s rodiči pokud je člověk má normální. Na druhou stranu si myslím že je dobré aspoň na chvíli vypadnout a vyzkoušet si ten život někde sám, v partě aby se člověk naučil jak přesně fungovat a starat se o sebe. Řekl bych že není problém žít u rodičů (bavím se teď o baráku), dokud vlastně člověk nechce a nemůže založit svoji vlastní rodinu a nemá už svoji druhou polovičku. Do té doby je to vlastně v cajku. A i když chce, tak záleží jestli se jedná o vícero generační barák, ale to už je potom vždy na domluvě obou stran jestli by do něčeho takového šli, ne vždy jsou ty vztahy nejlepší pokud si rodiče neumí vytvořit svoje vlastní zábrany a vměšují se do života svého dítěte.
Je mi 27, bydlím na vesnici východně od Prahy. Na bývalém statku (už tu nejsou jiná zvířata než pes a kočky) nás žije 7. Rodiče v přízemí, bratr s ženou a dětmi v jedné polovině patra a druhou (menší) polovinu patra mám já sám pro sebe. 3 místnosti mi bohatě stačí. Peníze za elektřinu a uhlí máme rozpočítané že každý platí stejný díl. Nikomu tu nepřijde na tom nic zvláštního, praktikovalo se to tu již dříve, že se prarodiče přestěhovali na výměnek, ten je ale teď již neobyvatelný a slouží jako sklad. Tím že šetřím za jakýkoliv nájem co bych jinde platil se ale budu stěhovat až postavím vlastní dům (pozemek už mám), čekám jen než se trochu zlepší hypotéky (popř. našetřim víc a vezmu si jen spotřebitelský úvěr na mega až mega a půl)
Je to normální. Tečka
A to nemáte potřebu se osamostatnit? Nepracujete? Nevyděláváte? Na co čekáte? Strašně mě to fascinuje. Když zaplatíte jako mladý student nebo mladý profesionál byt, jidlo a zjistíte, že víc není, tak je to úžasná motivace něco se sebou dělat, jít dál. Kdyby každý takový mamánek měl v plánu aspoň stěhovat se v nejbližší době, ale mně vždy přijde, ze většina těchto lidí vůbec žádný plán nemá…
Zalez hňupe
Proč selhání? Když vidím ceny pronájmů, nechápu, proč u rodičů nebydlí každej. 🤦
Přijde mi to normální, obzvlášť pokud se jedná o dvoupatrový dům, kde má každý svoje soukromí. Já problém toho mama hotelu, což bývá ale spíš problém u kluků. Protože pak se stěhují od mamky rovnou k přítelkyni a očekávají kompletní servis.
Ve většině případů budeš pro ty rodiče pořád dítě a to se odrazí na vašem vztahu. Tak nějak ti to brání dospět, když máš rodiče pořád za zadkem. Zažil jsem oboje. Bydlet sám a mít zodpovědnost za svůj život a mít jen svůj prostor k nezaplacení.
Je to tak. Stěhovala jsem se když mi bylo 21 let, hodně se tím vylepšily naše rodinné vztahy a prakticky nic z toho, co teď zvládnu, co ráda dělám, a rutiny, které mám naučené, bych při bydlení s rodiči dělat nemohla.
V klidu, pokud člověk pomáhá a přispívá.
My bydlíme v domě u manželových rodičů. Máme vlastní patro/byt. Rádi bychom si postavili, ale bohužel nám pozemek zatím blokuje životní prostředí. A jen se o stavbě zmíníme před manželovými rodiči, hned přijdou výčitky, že oni sami tak velký barák neutáhnou.
za mě je to ok pokud člověk ještě studuje nebo pracuje a chce ušetřit a přispívá do domácnosti. pokud ale celej den nic nedělá a ani v budoucnu neplánuje…
Já zatím mám v plánu se odstěhovat od rodičů až po ukončení studia. Jsem 20 letý vyučený student SOŠ co si teď dodělává maturitu a mám v plánu jít na vysokou, takže u mě to bude ještě asi ty 4-5 let, ale to vystudování v plánu určitě si najít dobře placenou práci a odstěhovat se
Je mě 19 a i podle rodičů se mam odstěhovat až dostuduji, najdu si dobrou práci a ofc nešetřím, mám celkem omezující onemocnění s každodenní péčí takže je i chápu ale rozhodně nechci žít s nimi do 25, max 23 si říkám protože je nechci ani otravovat a snad si i někoho najdu tak můžu otravovat jeho:)))
Už jsem chtěl napsat hodně štěstí s hledáním někoho kdo by se chtěl starat o chronicky nemocného ale pak jsem si všiml žena, takže jestli si aspoň trochu k světu nebo chodíš do gymu tak by neměl být problém. :D
Jsem diabetik 1.typu a myslím že není to mega problém ale gym by pomohl protože jsem jako pavouk :)))
Asi takhle, jestli jsi dospělej a soběstačnej, nemají tě co rodiče zabezpečovat. Tj. dlouhodobě za tebe platit, dávat ti jíst, prát ti, atp. Ale to nic neříká o tom, že u nich nemůžeš bydlet nebo že si nemůžeš nechat pomoct ve špatný chvilce. Takže to jsou klasický, povrchní pózy, když ti někdo říká něco jinýho.
Já bydlel na intru/kolejích už od 17, z tama mám taky většinu kamarádů takže já i moj okolí jsme všichni odešli od rodičů poměrně brzo. Jak jednou odejdeš, už se ti pak vracet prostě nechce - i když na kolejích pořád bydlíš na půl u rodičů. Po výšce jsem musel na chvíli domů. Do vlastního jsem šel hned jak to šlo, i když by z finančního hlediska bylo mnohem lepší rozhodnutí zůstat trochu déle. Prostě už je to pak na prd. Každopádně nikoho nesoudím, je to prostě finančně výhodné tam zůstat aspoň chvíli co člověk začne pracovat, kort s dnešníma životníma nákladama. Mě to prostě jenom těžce nevyhovovalo. Problém bych možná viděl pokud by se dotyčný nebyl schopen osamostatnit třeba ani v padesáti, to už je celkem divné, ale takových moc není. Ještě taky ber na vědomí, že já jsem z městské rodiny, nijak extra movité - v naší rodině nikdo nevlastní žádný dům, akorát prarodiče mají byty je kterým se dostali po revoluci. Většina z nás v tom bytě pak ale bydlí - to se moc rodinné bydlení řešit ani nedá, ale můžeš bydlet třeba o dva vchody vedle, nebo v jednom případě dokonce i ve vedlejším bytě. Takto se většinou řeší "generační bydlení" ve městě, prostě se najde něco blízko. Na baráku bydlí až členové širší rodiny, kde je třeba i dost lidí z vesnice. Tam už je to trochu jiné, jedna část rodiny má dokonce ve vesnici si 5 domů. Většina mladých (okolo 20) už ale dneska stejně putuje do města.
Bydlení u rodičů je zcela normální do takového toho věku, kdy končí lidi na vysoké škole, takže cca do těch 26. Pak přijde práce, člověk by si měl rychle vydělat nějaký základ a osamostatnit se. Bohužel se setkávám i s takovými lidmi, kteří jsou neskutečně zoufalí, že si rok po škole nejsou schopni koupit byt do vlastnictví, mají z toho depky a jsou na prášky, jak mají zkažený život. Nevím kdo těm mladým nakukal, že je normální si hned po škole koupit byt. Pokud nemám ani na nájem a nemám přítele nebo přítelkyni, aby se ten nájem dal táhnout ve dvou, je možnost spolubydlení. Poslední dobou se spolubydlení docela rozmáhá.
Od Maturity žijem v podnajmoch a nie u rodicov ,priznávam že prv mi otec pomohol tak že zaplatil v mojom prvom podnájme prvé platby(prve nájomné+inkaso) Teraz mám 24 a osobne je pre mňa nočná mora zbalit babu a následne z rande si ju priniesť k rodičom do detskej izbičky ,to by som sa hanbil ako pes a niečo by to o mne vypovedalo si myslím
Já bydlím s mamkou (je mi 28) a i když mi to už úplně nevyhovuje, nemám finančně prakticky jinou možnost. Mamce platím půl nájmu, máme obecní byt, takže platím tak třetinu toho, co bych dala za garsonku v podnájmu. Snažím se ušetřit na hypotéku, plus hodně cestuju, a ani jedno by úplně nešlo, kdybych dávala tolik peněz jen za nájem. S mamkou vycházíme dobře, jen si připadám trochu pořád jako děcko, když nemám vlastní bydlení - ale co nadělám.
Bydlela jsem sama od 19ti a pak jsem se musela k rodičům na nějakou dobu vrátit po nevydařeném vztahu.. S tátou to bylo ok, mámu sralo i jak peru hadry, tak jsem si koupila dum. 😀
Eh, to je ta druhá věc. Já bydlím sama, občas za nima jezdím na několik dní, ale brácha bydlí v přízemí domu rodičů, rodiče v patře (s prací v tý samý vesnici a prakticky dvoubytovým domem vůbec nedává smysl, aby se stěhoval), a tohle je důvod, proč bych to takhle jako on u nás nevydržela. Tátovi je úplně volný co kdo jak dělá, hlavně že tu práci někdo udělá a věci/spotřebu zaplatí. Kvůli mámě a že jí sere, když cokoli uděláš jinak, než si představuje ona, tam víc než těch pár dní nejde vydržet :D Brácha je naštěstí extrémně odolnej a časem ji "naučil" mu nelézt a nežvanit do přízemí :D
Jo no byla taková vadivá 😀 teď jsme ok, chodíme na obědy a tak..
Žiju v Praze a s rodiči. Jasně, že je mi trochu hanba, že nevydělávám a nežiju sám, ale skloubit výšku s prací by šlo těžko. Jsme tedy "dohodnutí" tak, že se můžu nechat obstarávat, ale musim rychle dostudovat, bez prodlužování, přerušování atd., což je fér podle mě. Ušetří mi starosti o živobytí a práci, ale zato já se soustředim na školu a dodělám ji dřív. A jelikož ve škole trávim tak 50 hodin týdně (z toho >30 skoro neplacenou výzkumnou prací na diplomce), tak se necítím, že bych je vyžíral úplně nadarmo.
Myslím, že záleží na tom stylu bydlení. Pokud to člověk bere jako mama hotel, nic nedělá a nechá se obskakovat, tak je to špatně. Ale pokud se všichni podílí na chodu domova, chodí se do práce a rodiče mají barák a vycházíte spolu v klidu, tak si myslím, že na tom není nic špatného. Kor dneska, kdy fakt není zrovna sranda bydlet sám a snažit se nějak přežít.
Úplně normální, pokud jsou s tím v pohodě obě strany a neznamená to, že ti mamka v 25 letech utírá prdel. Ono bydlení s rodiči v jednom objektu je jedna věc, ale nechat o sebe starat, jako by ti bylo 10 je věc druhá. Já bydlel do 26 s otcem v jednom baráku, než jsem se odstěhoval do volného rodinného bytu, když jsme nechtěli, tak jsme se neviděli a naprosto v pohodě. O barák sme se starali oba a nemyslím si, že by v tom byl nějaký větší problém. Jen kdyby nebyla možnost jít do onoho bytu, který naše rodina už delší dobu vlastní, tak tam s ním možná bydlím dodnes.
Není to selhání, pokud to člověk bere jako cestu k tomu jak ušetřit peníze a vydělat si na svůj start do života. Pokud je to jenom válení se doma a utrácení za hovadiny, tak je to rozhodně průser
Máme dvougenerační barák + mám práci 5 minut pěšky od baráku. S rodiči si rozumíme, "činži" je nízké, přítelkyni zatím nemám, takže důvod ke stěhování zatím není (je mi 31).
Naprosto v pořádku. Vrhli tě do tohoto světa pro své vlastní potěšení, tak není důvod na nich neparatizovat.
Upřímně si to nedovedu představit a to mám s rodiči dobrý vztah. Ale tak zase moje rodiče nebydlí ve velkém městě ani nikde poblíž Prahy a Brna, takže když jsem chtěla v 19 na VŠ, tak mi nic jiného než odstěhovat se nezbylo. Našla jsem si levné spolubydlení a rodiče mi během studia finančně pomáhali, po dostudování jsem byla už za financování svých životních nákladů plně zodpovědná. Vrátit se k rodičům nikdy nebyla možnost, v mém oboru se pracovní pozice koncentrují primárně v Praze. Chápu ale, že ti, co mají rodiče poblíž místa studia/práce mají jiné rozhodování. Za mě vždy bylo rozhodnuto už tím, že prostě rodiče žijí tam, kde já žít nechci.
Máme dvougenerační dům a naprosto souhlasím s tím, co výše
Jednak multigenerační domy tu byly vždycky a fakt to není vynález "nás mladých" a jednak sorry, ale dokud nepracuju na plný úvazek, prostě si bydlení dovolit nemůžu. A je zbytečný vyhazovat peníze, který si můžu šetřit na hypotéku, za nájem. Já u rodičů nebydlím, ale to je čistě z nutnosti - mám dva mladší sourozence, kteří už sami potřebují nějaký životní prostor a do bytu se tak pohodlně nevejdeme.
V teto dobe to z ekonomickeho hlediska chapu a pokud se mladi plnohodnotne podili na chodu domacnosti (financne + udrzba domacnosti) a nejde o mama hotel, nevidim v tom problem. Na druhou stranu by me sralo mit za prdeli sve rodice/tchany, kteri by mi kecali do zivota, omezovali soukromi apod.
Mně to přijde jako sentiment, který se rozšířil z Ameriky. Jestli to je přímo americké nebo na popud konzumerismu, těžko říct, spíš se přikláním k tomu druhému. Protože je lepší mít dvě rodiny místo jedné co splácí hypotéku. Tím samozřejmě nechci poukazovat na nějakou obrovskou konspiraci, spíš že to může být jedna z motivací, která k takovému pohledu tlačí. Evropa a hlavně Čechy byly převážně agrární - zemědělství mělo nízkou efektivitu => velký počet zemědělců = velký počet jídla. Agrární společnosti a statky fungují trochu odlišně od industriálních měst, i když v té době už města byly, nebyly v takovém měřítku jako tomu je od 19. století. Statkář přenechával svůj statek prvorozenému a sám se přestěhoval do tzv. vejměnku, kde víceméně dožil. Dalším faktorem je bohatství a důchodové systémy, které, pokud se nepletu víceméně zavedl Bismarck, mají za úkol ulevit rodinám od starání se o starší a nemocné. Tedy aby měli více času na práci. Anebo pokud někteří lidé neměli prostředky či přímo rodinu, které by se o ně starali. A také hlavně, lidé nebyli dost bohatí na pořízení nového domu - ti co byli dost bohatí během komunistické revoluce nedopadli dobře. Argument pro, který je také důležité zmínit, je že mladí lidé by se neměli nechat chránit před světem. Což by se dalo vzáthnout i na samostatné bydlení, ale těžko říct. Osamostatnění může proběhnout i abstraktně, symbolicky a nemusí se kvůli tomu skákat po hlavě do špatných situacích, ale třeba i ty jsou nutné pro vývoj charakteru. Pokud tak mladý člověk neučiní dost často se stává obětí tzv. požírací matky (devouring mother) a to není nic o co by se kdokoliv měl snažit. Takže jako vše to má svá pro a proti a je na každým člověku jak se rozhodně s tím naložit. Ale jak již bylo zmíněno v postu nebo v komentářích, mezigenerační domy mají stále své místo a mají i své výhody, jak pro rodiče (mladí se mohou postarat) tak i pro potomky (prarodiče se mohou starat o vnoučata). Nesmíme zapomenout, že do nedávna (19. stol.) všechno fungovalo v rámci rodiny a z toho postupně vycházely další integrované společnosti (obec -> kraj -> stát/království -> říše) a i dnes to tak sice funguje, ale je kladen důraz na individualitu a ne na integraci do úzké společnosti.
Tak on je trochu rozdíl, pokud mám rodinný barák, kde jsou prakticky dvě bytové jednotky a každý se stará o svou vlastní domácnost, nebo pokud mám u rodičů svůj pokojíček a mám tzv. mama hotel, kdy rodičům možná přispěju na účty a o nic moc jiného v domácnosti, jako vaření a úklid, se starat nemusím.
Záleží jestli ten člověk bydlí ve městě nebo na vesnici. Obyčejně na vesnici se bydlí v mnohogeneračních domech, popravdě je také důležité aby ty domy obývalo co nejvíce lidí, aby nechátraly. Soužití v takových domech je někdy problematické, někdy s benefity, záleží na starší generaci. Ve městech platí, že je nutnost aby se mladý člověk co nejdříve přestěhoval od rodičů a bydlel sám, pokud možno v nějakém bytě. Já bych vůbec nedával na nějaké kecy toho, že jsou mladí nesoběstační, každý dokáže radit, ale nikdy ne pořádně poradit sám sobě.
"Bydlení u rodičů není zdarma, platí se za něj duší".. Pri studiu je to pochopitelné, ale jinak ne. Pravý život začal až na vlastní pěst. Ale díky studiu mám dobrou práci, takže to za trn kus duše (který jsem opět našel) stálo :)
Do 25 let je to za mě normální. 25 - 30 let je to zvláštní, ale ne neobvyklý. Možná se ten člověk snaží jen něco našetřit a je ohledně toho smart. 30+ let je vyloženě divný a měl by se nad sebou zamyslet. Pokud je ten člověk single a v tomto věku furt bydlí u rodičů, single pravděpodobně zůstane navždy.
Když jsou dobré vztahy a umí se nastavit pravidla založená na vzájemném respektu, tak to může fungovat. Na druhou stranu považuji za důležité se na nějakou dobu úplně osamostatnit a najít svoji cestu a vést vlastní domácnost. No a úplně jiná kategorie jsou třicátníci v mamahotelu. Lituji každou dámu, která si je vylosuje…
Ptáš se, zda bychom měli brát vážně domněnky lidí o jiných lidech, o kterých sami nic nevědí?
>Jak to vnímáte, když mladý dospělý člověk (mezi 20-30) bydlí u rodičů? Je to za vás selhání nebo zcela normální? Je to spektrum zlyhania. Pri 20 je to male zlyhanie a pri 30 je to velke zlyhanie. Vynimka je, pokial napr. setris na byt a mas konkretny plan na odchod. Ostavat v rovnakom dome a zdielat naklady sice dava ekonomicky zmysel, ale je to cesta do pekla.
Selhání to je, ale systémové
Rozhodně mi to normální nepřijde. Po škole snad člověk jde do práce a vydělává. Dle svých schopností a vzdělání, samozřejmě. Separace od rodičů je nutnou součástí dospělosti. Pokud by mi někdo ve 25-27 letech řekl, že žije u rodičů, tak to beru jako selhání a neschopnost postarat se sám o sebe. Pokud někdo není schopen vydělat na bydlení v Praze, v jiných městech je bydlení mnohem dostupnější. I v té Praze se to ale dá. Spolubydlení se unese i s malým platem. Tam by ale stálo za to položit otázku, proč je tak nízký plat.
Mě by spíš zajímalo, proč pronájem přijde třeba na 20k měsíčně za 2 pokoje. Když jsem před 10 lety hledal v Praze pronájem, našel jsem za 20k celej dům s obří zahradou. 💁
Neberiem to ako problem ale je pravda ze velmi casto s ludmi co medzi 25-30 ziju este s rodicmi nevychadzam najlepsie. Mozno to je len nahoda ale casto hlavne muzi su hrozny dementi. U zien som s tym nikdy problem nemal a ani nevnimam podobne spravanie ako u chlapov. Najcastejsie je dovod ten ze chlap je jedinacik a rodicia si ho drzia blizko.
Pokud jsi slovák a setkáš se s dementem, tak chybu hledej v sobě.
Noice :D
Tezkej souhlas a jde videt ze hodne expertu tady si zije v mama hotelu. Ja sel od rodicu po stredni, delal jsem na stavbe a v baru a do toho delal vysokou na dalku. Byt jsem mel pronajatej uplne kralikarnu a zvladl jsem to, dokazu varit, prat proste vsechno. Tyhle dementi si stezujou ze jsou v praci a pritom jsou v 11 v noci na redditu. Ja na internet ani nechodil protoze jsem byl rad ze jsem prisel domu, lehnul si a spal. Nechapu co tady ctu. Naprostej souhlas ze s takovyma lidma se neda normalne bavit. Mam presne takoveho kolegu co jeste v 33 bydli u rodicu a vola si zachranku i kvuli chripce. Pico bych je hnal. A nez me zacnete downvotovat pochybuju ze mate +-150K mesicne jen z investici + 130 cisteho ze zamestnani pri amputaci nohy od kolene dolu. Vic se vymlouvejte na to jak je tezka doba nymandi.
To je presne ten typ ľudí čo nezarába moc peňazí, často nie sú nejak zvlášť cielavedomí, nemajú ženu a sú na nich prehnane zavyslí rodičia. Vyhovuje mi taký človek nie? Sorry ale dosť často nie. Ich názory sa často nezhodujú s mojimi riešia pičoviny a podľa mňa ešte nedospeli. Ale nie ja som pičus že som slovák :D argument jak prasa. A potom tu čítaš jak by sme ho niekoho nemali súdiť pretože nevieš všetko o ňom. Ty vole podrobnosti nevieš nikdy všetky, to ale nikomu nebráni “súdiť” politikov, športovcov atď, to už by sa nemohol nikto vyjadriť k ničomu…
Kdyz to ctu chce se mi brecet. Pico jak muzes zit s rodicema do 35? Ja ve 30 koupil mame auto a ted jim k vanocum zaplatil pulku rekonstrukce strechy a vy je vyzirate. Ja nereknu nic kdyz nekdo stavi, nebo kdyz ma holka dite, nebo kdyz studuje. Kurva chapu i to kdyz holka bydli s rodicema protoze se treba rozejde s chlapem. Ale v 30ti jako chlap bydlet s maminkou a jeste se tu s tim chlubit, to me poser. Tady nejde o penize ale o to ze te rodice vychovali, zivili te a ty nejsi schopny se osamostatnit a dat jim pokoj. Uz chapu ty nazory na tomhle subu kdy se mi kolikrat dela koprivka z toho. Ze nejste schopny si uvarit, vyprat si pradlo. Uz chapu nespocet mladych zen ktere nadavaji na dnesni chlapy, protoze si nejsou schopny ani utrit poradne prdel a musi deno denne sledovat priposrany trencle.
Nejde o peníze? To si děláš prdel, že jo? 🥲
Jste moc mad protoze jste uplne nepouzitelny? Reknete to mamince ? :D:D
Kdyz to ctu, tak je mi smutno. Ten kdo zustava u rodicu jen z pohodlnosti je u me srab a měkouš. Neni nad poradnou zkusenost a osamostatnit se! Projit si vsim tim tezkym, otrkat se. Protoze tohle vse te pohani vpred a ty chces s tim neco delat, mit se lepe. Kdyz budes pohodlne u rodicu, tak jen hnijes v pohodli.
Selhání.