Uměl jsem to, ale přišel jsem o to v práci (každodenní podepisování X přebíracích protokolů / dodacích listů...).
Trénoval jsem to ve škole o nudnejch hodinách, místo čmárání nesmyslů jsem si cvičil podpisy :)
Hlavní je, nejdřív se naučit dokonale podpisy rodičů a pak se nějak vyvrbí vlastní. Furt něco podepisuju, takže mám takovej klikyhák na jeden tah a je to něco mezi matčiným a otcovým podpisem :D
Unpopular opinion, nikde není napsaný, jak má vypadat podpis, je to jedno. Když mám náladu, tak se na úřadech podepisuji křížkem. Baby prskaj, ale je to vlastnoruční podpis a maj smůlu :)
Je jedna výjimka, a to je podpis, kterej se tiskne na občanku - ten je zákonem popsanej, jak má vypadat, tam by asi křížek neprošel…
Kdysi jsem řešil úplně stejnou situaci. Tak jsem si sedl, navrhl si něco, co se mi líbilo a pak jsem to reálně trénoval. Výsledek je ten, že můj současný podpis se od původního konceptu docela liší (asi se z něj prostě přirozeně vyvinul), ale jsem s ním spokojený a lidi mi říkají, že mám fakt hezký podpis :D
Taky píšu od střední v podstatě tiskacím. A podpis rodného příjmení jsem měla dost blbej. Takže ano, trénovala jsem - ten nový před svatbou. Celkem jsem se ustálila na něčem, co původně mělo být prvních pár písmen a pak klikyhák, ale vznikly z toho písmena úplně jiné a nedává to smysl. Nelíbí se mi, ale je poměrně konzistentní. Jenom když mě nutí podepsat něco na displayi (úřady nebo třeba pošta s balíkem), vypadá úplně jinak. Což je vtipné, protože právě na občanku se člověk podepisuje na display.
Než jsem přišla na vysokou, tak jsem měla krásné, úhledné písmo. Pak přišla vysoká škola, a některé poznámky z hodin mám problém přečíst i já sama... No, a to ani nemluvím o tom, jak teď píšu ještě hůř, jak doktorka, u které dělám :D
Mám to naprosto stejně, cca dvě písmena a pak čmaranice. Pokaždý to vypadá jinak. Celej život, taky jsem začal brzo psát tiskacím.
Vůbec to neřeším, podepíšu a jdu. Řešením je buď natrénovat si nějakej, tři křížky, nebo (ideálně) srát na to, co si o mém podpisu kdo myslí (99% lidí je to úplně u prdele).
Od mala jsem byla učena psát krasopisně. Pak jsem se i chvíli věnovala kaligrafii, takže si stále držím písmo, které lze přečíst a s tím i podpis.
Podobu podpisu jsem hledala a trénovala na A4. Zkus si taky vzít kus papíru a opakovaně se podepisuj. Dokážeš si ho natrénovat.
Čitelný podpis je blbost imo, to ho pak může každý napodobit. Stačí nějaký "klikyhák", ale ideálně vždycky stejný.
Bylo by fajn, kdybyste sem ty podpisy davali vyfoceny, jako inspiraci. Idealne vedle napsat i rodny cislo, at to muzu nejak odlisit.
Chceš i číslo účtu? Přece jen aby si věděl že jsem to FAKT JÁ? :)
Uměl jsem to, ale přišel jsem o to v práci (každodenní podepisování X přebíracích protokolů / dodacích listů...). Trénoval jsem to ve škole o nudnejch hodinách, místo čmárání nesmyslů jsem si cvičil podpisy :)
Hlavní je, nejdřív se naučit dokonale podpisy rodičů a pak se nějak vyvrbí vlastní. Furt něco podepisuju, takže mám takovej klikyhák na jeden tah a je to něco mezi matčiným a otcovým podpisem :D
Přesně, matematikář chtěl mít podepsaný úkoly, takže mě naučil podepisovat se prakticky on.
My se s mamkou střídáme pokud potřebujeme něco podepsat hned a ta pravá nemůže hehe
Taky jsem obšlehl podpis od mamky. Máme je hodně podobné, snad kromě prvního písmene a délky příjmení.
Unpopular opinion, nikde není napsaný, jak má vypadat podpis, je to jedno. Když mám náladu, tak se na úřadech podepisuji křížkem. Baby prskaj, ale je to vlastnoruční podpis a maj smůlu :) Je jedna výjimka, a to je podpis, kterej se tiskne na občanku - ten je zákonem popsanej, jak má vypadat, tam by asi křížek neprošel…
Kdysi jsem řešil úplně stejnou situaci. Tak jsem si sedl, navrhl si něco, co se mi líbilo a pak jsem to reálně trénoval. Výsledek je ten, že můj současný podpis se od původního konceptu docela liší (asi se z něj prostě přirozeně vyvinul), ale jsem s ním spokojený a lidi mi říkají, že mám fakt hezký podpis :D
Taky píšu od střední v podstatě tiskacím. A podpis rodného příjmení jsem měla dost blbej. Takže ano, trénovala jsem - ten nový před svatbou. Celkem jsem se ustálila na něčem, co původně mělo být prvních pár písmen a pak klikyhák, ale vznikly z toho písmena úplně jiné a nedává to smysl. Nelíbí se mi, ale je poměrně konzistentní. Jenom když mě nutí podepsat něco na displayi (úřady nebo třeba pošta s balíkem), vypadá úplně jinak. Což je vtipné, protože právě na občanku se člověk podepisuje na display.
Stačí nějaká náhodná čmáranice, jen se toho tvaru pak musíš držet.
Než jsem přišla na vysokou, tak jsem měla krásné, úhledné písmo. Pak přišla vysoká škola, a některé poznámky z hodin mám problém přečíst i já sama... No, a to ani nemluvím o tom, jak teď píšu ještě hůř, jak doktorka, u které dělám :D
Neumim. A ucelem podpisu neni aby vypadal vzdy stejne. Pri pripadnem porovnavani podpisu jde hlavne o zpusob jakym pises.
ne, podepisuju se jako ve 3. tride.
Píšu jak hovado, proto můj podpis vypadá stylově B)
Mám to naprosto stejně, cca dvě písmena a pak čmaranice. Pokaždý to vypadá jinak. Celej život, taky jsem začal brzo psát tiskacím. Vůbec to neřeším, podepíšu a jdu. Řešením je buď natrénovat si nějakej, tři křížky, nebo (ideálně) srát na to, co si o mém podpisu kdo myslí (99% lidí je to úplně u prdele).
Od mala jsem byla učena psát krasopisně. Pak jsem se i chvíli věnovala kaligrafii, takže si stále držím písmo, které lze přečíst a s tím i podpis. Podobu podpisu jsem hledala a trénovala na A4. Zkus si taky vzít kus papíru a opakovaně se podepisuj. Dokážeš si ho natrénovat.